Archivy | Autoři | Gündüz Vassaf

Malinký kontinent Evropa se vždycky pouštěl do věcí, které ho přesahovaly. Evropa je místo, kde se nejčastěji a nejvíce válčilo. Náboženské války, jazykové války, dynastické války, ideologické války…Bezpočet válek z nesčetných důvodů. Tenhle maličký kontinent, který pod záminkou vývozu civilizace kolonizoval Afriku, Asii i Ameriku, uvrhl lidstvo i do dvou světových válek.

Náboženství nás spojuje i rozděluje. Prostřednictvím náboženských symbolů udržují lidé své tradice, ale ve jménu stejných symbolů vraždí. Sjednocujícím a rozdělujícím symbolům vládnou po tisíciletí kříž a půlměsíc. Ve skutečnosti jsou to jen loutkové symboly. Používali je vrazi i světci.

Spisovatel a psycholog Gündüz Vassaf (1946), host letošního Festivalu spisovatelů, žije mezi Istanbulem, Bostonem a Brightonem. A stejně světoobčanské jsou i jeho myšlenky věštící soumrak národních států a tepající patriotismus v jakékoli podobě. Podle nobelisty Pamuka, který funguje jako arbitr turecké kultury pro západní publikum, je Vassaf, mimo jiné autor knihy Chvála pekla (1999), „nejsvobodnějším duchem turecké prózy“.

Hostem právě proběhlého Festivalu spisovatelů Praha byl i esejista a spisovatel Gündüz Vassaf (1946), který je tureckým intelektuálem, mluvčím, ale i zakládajícím členem a předsedou istanbulské pobočky Amnesty International.  V roce 1980 například Vassaf zanechal své pedagogické činnosti na protest proti vojenskému puči a zákonům rušícím akademickou autonomii. Podle Orhana Pamuka je Vassaf „nejsvobodnějším duchem turecké prózy“.

z turečtiny přeložil Tomáš Laně

V dávných dobách byli vybraní muži vychováváni jako bojovníci. Uměli vyrábět zbraně, byli  cvičeni v bojovém umění. Nepřítel byl člověk. Střetávali se s ním tváří v tvář, v boji byli zabíjeni nebo padali do zajetí. Bojovat byla čest. Takovým válkám už je konec.

Ostré mezináboženské střety, vzájemná nesnášenlivost na Blízkém Východě, podněcované převážně zvenčí, jsou záležitostí posledních dvou set let.