Gündüz Vassaf: Kříž a půlměsíc v říši Windows

Náboženství mají delší život než říše a státy. Pro své vyznavače jsou, řekl bych téměř dědičným, předmětem neustálého napětí a střetů.

Říká se, že pro spoutání naší agresivity vůči tomu druhému je nesmírně důležitá schopnost tolerance. Podle slov tureckého spisovatele Maria Leviho, pronesených na jednom shromáždění,  si vůbec neuvědomujeme, jak ponižující toto slovo, jež vyvolává kladné asociace, může být. „Je to blázen?“ řekneme snášenlivě. Malé dítě na všech možných i nemožných místech křičí, pláče, pokakává se. „Je to dítě,“ řekneme snášenlivě. Ale co takhle tolerovat jiné náboženství, rasu, národ?

Tolerance je výrazem spoutané agresivity.

Nejznámějšími světovými symboly už nejsou kříž ani půlměsíc. Existuje jediný symbol, který znají a který přijali za svůj všichni, od kmenů z brazilských deštných pralesů lovících dosud luky a šípy po na světě snad nejizolovanější Severokorejce: Coca Cola. Do dnešní doby neexistoval symbol, který by tak sjednocoval lidský rod, jako tento nápoj v barvě blátivé vody.

V současném stádiu lidských dějin se na nás požaduje, abychom místo nekontrolovaných vášní a agresivity ve jménu symbolů symboly konzumovali. Namísto lidí útočících ve jménu symbolů vytváří nový světový pořádek lidi, kteří jsou symboly kontrolovatelní. Válčit se bude dál. Válečný průmysl se bude nadále rozvíjet. Ale vládnoucí řád bude čím dál tím obtížněji shánět bojovníky. Místo vojáků budou vyvíjeny roboty, bezpilotní letadla nebo chytré bomby, které se přizpůsobí prostředí, prolezou pod dveřmi nebo klíčovou dírkou.

Od nás se požaduje, abychom konzumovali symboly, které budou kontrolovat i naše sny a budou se programově nastavovat i podle našich nálad.

V dnešní době stojí v popředí spíše než ideologie stran, které se většinou navzájem podobají, jejich symboly a image. I když si jakoby svobodně volíme různé symboly, které v demokracii vypadají různě, ve skutečnosti jsou všechny stejné.

Všechny dnes slouží řádu, který ztratil legitimitu, postrádá spravedlnost, bohatého činí ještě bohatším a chudého ještě chudším.

Světová hymna už je dávno hotová.

Každý den ji miliony lidí stále dokola poslouchají.

Hymna Windows, kterou slyšíme při každém zapnutí počítače, nás našimi vlastními prsty zapíná a přenáší nás do světa pasivní svobody, na níž jsme naprogramováni.

přeložil Tomáš Laně