Archivy | Autoři | Günter Kunert
Günter Kunert Německo FSP 2008

„Psaní je druhem obsedantní neurózy.“
Básník, prozaik a esejista Günter Kunert se narodil 6. března 1929 v Berlíně. Jeho matka byla Židovka, což tragicky poznamenalo jeho osud. Po válce ve Východním Německu studoval umění, ale na začátku padesátých let se seznámil s Bertoltem Brechtem, a ten ovlivnil jeho další umělecké směřování i politické smýšlení.
Kunertův talent násobený pílí ho vynesl mezi uznávané osobnosti východoněmecké literatury. Kunert však nezůstával lhostejný ani k společenskému dění ve své zemi. V roce 1975 v době silného Brežněvova působení v sovětských satelitních zemích podepsal, jako jeden z prvních, petici ve prospěch básníka a písničkáře Wolfa Biermanna, který byl zbaven občanství a násilím vystěhován z tehdejší NDR. To mu na jednu stranu vyneslo nevoli stranického aparátu, na stranu druhou mu jeho úspěch a věhlas umožnily v roce 1979 získat vízum a odcestovat do Západního Německa.
Kunertova tvorba se vyznačuje především žánrovou pestrostí: rozhlasové hry, televizní inscenace, filmové scénáře, povídky, eseje, doslovy a předmluvy ke knižním vydáním. Co však zůstává Kunertovou doménou je lyrika: senzualistická, ironická, někdy až sarkastická. Verše jsou mu hbitým prostředkem k vyjádření sebe sama, ale i ke kritickému pohledu na dění v Německu.
Autorovo básnické dílo zahrnuje jedenáct sbírek, k nejznámějším patří: Der ungebetene Gast (Nevítaný host, 1965) a Offender Ausgang (Otevřený východ, 1965). U příležitosti Kunertova vystoupení na Festivalu spisovatelů Praha 2008 připravila Věra Koubová nový překlad z básníkovy tvorby.
Günter Kunert zemřel 21. září 2019 v Kaisborstelu v Německu.

Günter Kunert: Portrét
02.04.2008
Život básníka, romanopisce, esejisty a škarohlída Güntera Kunerta probíhal zprvu celkem nenápadně v sousedství Československa v Berlíně, vzbudil však nečekanou pozornost svým obratem směrem na Západ koncem sedmdesátých let. Přinejmenším pro tu část obyvatelstva Čech, která v dávných dobách socialismu sledovala a porovnávala pohyby pod poklopem totality na naší a na východoněmecké straně.

Günter Kunert: Vlastní portrét v lomeném světle
02.04.2008 Články

Günter Kunert: Úvahy
02.04.2008 Ukázky
Kolísaje mezi vědomím povinnosti, sebekázní, nechutí a vlažností vleče se spisovatel k pracovnímu stolu, aby alespoň svými škrábanicemi prokázal, že má právo na život. Před kterou instancí? Nezná jinou než instanci své vlastní, ochabující osoby. Proto se nikdy nevynoří u Kafky na scéně soudce, nikdy žádný určující nositel zodpovědnosti, žádný zástupce nějakého vyššího, nezpochybnitelného principu, protože autor je zodpovědný jen sám sobě a žádnému bohu, žádné vyšší bytosti, žádné ideji, žádnému ideálu. A v tom právě spočívá jeho zkáza. Neboť nic se nenese hůř než zodpovědnost za sebe samého, jejíž oprávnění nikdy nikdo nikomu nepotvrdí. (S. 29)