Günter Kunert

„Psaní je druhem obsedantní neurózy.“

Básník, prozaik a esejista Günter Kunert se narodil 6. března 1929 v  Berlíně. Jeho matka byla Židovka, což tragicky poznamenalo jeho osud. Po válce ve Východním Německu studoval umění, ale na začátku padesátých let se seznámil s Bertoltem Brechtem, a ten ovlivnil jeho další umělecké směřování i politické smýšlení.

Kunertův talent násobený pílí ho vynesl mezi uznávané osobnosti východoněmecké literatury. Kunert však nezůstával lhostejný ani k společenskému dění ve své zemi. V roce 1975 v době silného Brežněvova působení v sovětských satelitních zemích podepsal, jako jeden z prvních, petici ve prospěch básníka a písničkáře Wolfa Biermanna, který byl zbaven občanství a násilím vystěhován z tehdejší NDR. To mu na jednu stranu vyneslo nevoli stranického aparátu, na stranu druhou mu jeho úspěch a věhlas umožnily v roce 1979 získat vízum a odcestovat do Západního Německa.   

Kunertova tvorba se vyznačuje především žánrovou pestrostí: rozhlasové hry, televizní inscenace, filmové scénáře, povídky, eseje, doslovy a předmluvy ke knižním vydáním. Co však zůstává Kunertovou doménou je lyrika: senzualistická, ironická, někdy až sarkastická. Verše jsou mu hbitým prostředkem k vyjádření sebe sama, ale i ke kritickému pohledu na dění v Německu.

Autorovo básnické dílo zahrnuje jedenáct sbírek, k nejznámějším patří: Der ungebetene Gast (Nevítaný host, 1965) a Offender Ausgang (Otevřený východ, 1965). U příležitosti Kunertova vystoupení na Festivalu spisovatelů Praha 2008 připravila Věra Koubová nový překlad z básníkovy tvorby.   

Günter Kunert zemřel 21. září 2019 v Kaisborstelu v Německu.