Z básní Mohameda Metwalliho

I. První hřích

Ztratil jsem své syny na cestách,
když byli mladí.
Prvnímu jsem daroval kapesní hodinky,
druhému jsem pověsil kolem krku amulet.
Třetímu jsem daroval mapu.

První syn poznal děsivé vlny času, 
neboť byl vůdce.
Vedl kmen trpaslíků na vrcholek hory
ležící v zemích, o nichž dějiny nic neví.
Ukázal jim jejich boha, používaje své hodinky místo kompasu,
ale nikdy nenašel cestu zpět.
Nakonec zmizel z hor i z knih o historii
a ve svatých knihách se z něj stal vzor prostopášnosti.

Můj druhý syn viděl ve svém amuletu boha.
Objímal amulet pevně dokud neusnul,
jako někdo objímá polštář namísto milenky.
Pak potkal známého karikaturistu,
stal se z něj kreslířův model a zbohatl,
a teď se mazlí s pytlem zlata a slavnou popovou hvězdou v posteli.
Pokud jde o jeho duši, ztratila se na cestě.
Říká se, že hlouček trpaslíků ji našel na kusy roztrhanou,
v zemích, o nichž se píše ve svatých knihách.

Pokud jde o nejmladšího, dokázal pomocí své mapy číst v lidských srdcích.
Odsoudil mnohé k trestu smrti za velezradu,
neboť jejich srdce ležela mimo mapu.
Z jedněch se staly hory,
na něž pak vystoupil, aby došel moudrosti,
ale hory se otřásaly.
Z dalších se staly lesy,
kde se naučil poezii
ze zvířecího chřtánu.
Jenže zvíře ho sežralo
s moudrostí básníka.
Z ostatních se stalo moře,
v němž utonul.

Byla snad chyba v mých darech?

II. Barbaři

Když barbaři dobyli město,
nikde neuviděli živou duši.
Našli jen hostinského v krčmě
a pustili se do pití.
Jakmile jeden z nich usnul,
hostinský vytáhl zbraň
a všechny je postřílel.
Jejich hlavy pověsil na zeď
vedle medvěda a gazely,
spálil jejich zavšivené šaty
na smetišti za domem,
u plápolajícího ohně
napil se vína z velké sklenice
a začal počítat jejich zbraně!

(2)

Když barbaři dobyli město,
našli jen medvěda, který utekl z lesa.
Jeho játra si usmažili,
a aby jim bylo tepleji, přikryli se jeho kožichem,
otevřeli jeho lebku, 
aby našli vzpomínky,
a pak je snědli,
z jeho tlap si vyrobili hřeben
a hráli kuličky očními bulvami,
hlavu si pověsili v krčmě!

(3)

Když barbaři dobyli město,
našli jen ženu v domě.
Nabídla jim drobky chleba,
potom si prohlédli album jejích fotografií,
oblékli si její spodní prádlo
a vyprávěli jí vtipy ze země barbarů, kterým vůbec nerozuměla.
Žádný z nich jí neublížil,
protože  byli všichni opilí
po noci prohýřené v krčmě!

(4)

Když barbaři dobyli město,
našli jen gazelu na ulici
pevně uvázanou ke stožáru,
nahoře vlála státní vlajka
a oni gazelu znásilnili.

(5)

Když barbaři dobyli město,
prohledali smetiště
a našli jen velkou sklenici od vína
a chlapcovu paži.
Oboje zahodili
a začali vtipkovat!

(6)

Když barbaři dobyli město,
našli jen jednorukého chlapce, držícího velikou žábu.
Žábu zabavili,
stehýnka obalili v chlebových drobcích a usmažili,
a pak jí poručili, aby skákala.
Chlapec se rozesmál.
To je zarazilo.
Prohledali ho
a v kapse mu našli dvě kuličky.

(7)

Hostinský listoval albem s fotografiemi,
očichával prádlo
a vzpomínal na minulost,
zatímco těhotná gazela
se cítila opuštěná!