Z básní Fatémy Chahid

Fuga

Kdo jsem já a kdo jsi ty
Vstoupil jsi do mého království štěrbinou mezi rty
Jak při hře v kostky v zákoutí tmavých ulic
Teď ty teď já snad někdo jiný jiná nic víc
V naprosté samotě jež hryže kámen ve mně
Stanice metra Lazare Opéra d´Antin Madeleine
Všude jen cizí břehy ovocné sady exilu
Past nastražená na řeky a nikde žádná země
Vysněný ráj pro zatoulané hvězdy
Ve spleti bludiště nejistých lásek

Byla jsem pahýlem možná i jícnem sopky
Květinou zbloudilou až na dno pusté kobky
Zlodějkou snů bez pokání
Palčivým stínem na holé stráni
Šla jsem jen tak
S obnaženým srdcem v obavách před zimou
S bezbranným klínem toužícím marně po azylu
Kamkoli jinam kde bych se stala pokornou vládkyní

Ztratila jsem dvacet třicet let
Nadobro pryč je šťastný svět
Tělo si cestuje a hlava nebi na dohled
Čas mě tak podvádí a zanechává čmouhy
V agonii té nejzazší touhy
Napospas falešné smrti bajek a blouznivých vět

Přišel jsi tehdy ke mně možná jen náhodou
Já už tě dychtivě čekala ty nikde nezakotven
Já planoucí pochodeň světla ty lovec přeludů
A tebe ani nenapadlo mé krásné zrcadlo
Že někdy stačí jen úsměv jediný kradmý pohled
Aby zas vyšlehl z vyhaslé pece
Zjitřený plamen bouřlivých nocí

Ó jemná chuť květin a vzpomínek na něžné doteky
Kdy žhavá láva vláčně stéká
Podél tvých očí
Proudí mi zvolna v žilách
Jen letmo zahlédnutá tvář v nepřehledném davu
Násobí ozvěnu vzájemných pohledů
Ale klidně to mohl být někdo docela jiný
Kdo ve mně ničí vzpomínky na živé stromy
V sežehlém podzimu

z francouzštiny přeložil Miloslav Topinka