Salah El Ouadie: Dopis Bohu

Ó, Bože, stěžuji si Ti
(na ty, kdo šíří nesnášenlivost, extrémismus a zaslepenost.)

Ó, Bože,
kde mám začít svou stížnost?

Stvořil jsi moře, řeky, stromy i děti. Stvořil jsi údolí, hory a květiny, smích chlapců a krásu dívek, moudrost a statečnost mužů.

Stvořil jsi ušlechtilost a upřímnost citů, obdařil jsi nás zrakem, abychom viděli, sluchem abychom naslouchali, řečí, abychom k sobě promlouvali, rukama, abychom pracovali, nohama, abychom kráčeli po Zemi, a mozkem, abychom přemýšleli. Stvořil jsi veškeré plody Země. Seslal jsi nám Proroky a Posly, a také rady, jak konat dobré skutky. 

Kde mám začít svou stížnost?

Kdo jsou ti, kteří se staví mezi nás a Tebe, jako by byli Tvými osobními ochránci, tlumočníky Tvých myšlenek a strážci Tvého trůnu? Nikdo z nich nevystoupá k Tvým branám!

Kde mám začít svou stížnost? 

Tvrdí, že mezi lidmi šíří Tvá přikázání, a přitom jen rozsévají zánik a zkázu. Proč vzývají smrt, když Ty jsi jim dal život? Tvrdí, že jsou věrní Tvým příkázáním a Tobě, kdo jsi stvořil bezpočet lidských bytostí, náboženství, jazyků, ras, způsobů života a barev pleti, sluneční zář i poryv větru, kdo jsi na Zemi zanechal Svůj otisk a dal všem poznat krásu Stvoření.

Ó, Bože!

Zakazují nám, abychom mluvili Tvým jménem ke všem věřícím. Což jsi nestvořil člověka a nevdechl mu život a sílu proto, aby se k Tobě navrátil? Kdo jim dal právo zakazovat?

Snaží se ostatní podrobit. Své nekalé cíle halí pláštíkem dobromyslnosti. Obracejí se na prostého člověka, aby i v něm vyvolali svou nenávist a zlobu. A ty jsi jim dal život jako všem ostatním! Což jsi i je neobdařil zázrakem zraku, sluchu, hmatu, chuti, vědění, lásky, přátelství, tvořivosti, vůle a odhodlání? Což jsi i jim nesvěřil Své pozemské statky – vodu, květenu, barvy, vůně, ptačí zpěv, skály, hvězdy, vzduch, nebe, déšť, mořské vlnobití či úrodná pole? Což jsi i v nich nestvořil člověka? 

Leč oni jsou slepí a hluší. Vyhrožují ostatním a chtějí je ovládnout. Mluví o hrobech, aniž by ti, koho oslovují, byli na cestu k Věčnosti připraveni. Jednají, jako kdybys stvořil jen hřbitovy, a svou zlovůlí zabíjejí sám život.

Zabíjejí se, aby se dostali do Ráje a pomstili ostatní. Zabíjejí však i ty kolem sebe – děti i dospělé. Ti horší jsou bezcitní vrahové, ti mírnější předstírají, že chovají k ostatním úctu a kráčí spolu s nimi po Tvých cestách.

Jedni vydávají příkazy, druzí je plní. Tvého jména užívají jako pláštíku, pod kterým mohou skrýt své zločiny. Zabíjejí a zašťiťují se přitom Tvým jménem. Rozhodovat o životě a smrti  však náleží jen Tobě! Nestvořil bys tento svět, kdyby to nebyla tvá vůle! Ale Tys tak učinil! Jsi moudrý, Bože a Stvořiteli! Jak se mohou vzpírat Tvé moudrosti?

Říkají nám, abychom tě následovali, a přitom nás drží v okovech. Snaží se v nás vyvolat strach svým křikem, nutí nás přikyvovat a věřit jejich slovům, když k nám promlouvají. S Tvou moudrostí a vším, co nás k Tobě vede, nakládají jako s bezcenným odpadem. 

Holedbají se, že jsou těmi nejlepšími – ale nejlepšími jsou ti, kdo konají ty nejlepší skutky! Vyslovují Tvé posvátné jméno, aby mohli nařizovat a zakazovat podle vlastní vůle. Namísto Tebe sami rozhodují, kdo je a není věřící. A kolik je mezi nimi těch, kdo z úst vypouštějí jedovatá slova zla a nenávisti!

Špiní dobré jméno Maroka, protože jim vadí, že jeho lid touží žít v klidu, míru a odpuštění. Ti horší na nás sesílají své sebevražedné lidské bomby, ti mírnější roní falešné slzy nad chudobou a hladem. Tvrdí, že když Tvým jménem zabijí, přiblíží se Ti. Útočí na nevinné a děti jim slouží jako živé štíty. Odkud se bere šílenství, které je vede k tomu, že kolem sebe šíří strach a neuvědomují si, že cesta k Tobě je cestou mírumilovnosti a zbožnosti?

Odkud berou přesvědčení, že Tvé slovo šíří lépe než jiní, a že když mluví Tvým jménem, jsou Ti blíž, než ti, kdo k Tobě kráčí po jiných cestách? Nejsou snad cesty k Tobě rozličné a není jejich ukazatelem pravda?

Ó, Bože!

Proč trvale mluví Tvým jménem a svou zášť vnucují jiným, jako by byla Tvým obrazem? Ty s nimi přece nemáš nic společného!

Ó, Bože!

Jen Ty víš o člověku vše! Jen díky Tobě si uvědomujeme, kdo jsme a jak máme žít! Jen Ty nás budeš všechny soudit! Proč nám chtějí vzít život, mysl a srdce, které jsi nám dal?

Stěžuji si Ti na ně! Ze své vůle, jíž jsi mě obdařil, chci žít mezi těmi, kdo žijí jako já. Což jsi nás nestvořil všechny jako sobě rovné?

Tvým prvním a nejvyšším posláním bylo, aby lidé žili v míru, byli spravedliví a kráčeli Tvou cestou. I když jsi jim dal různou podobu, stvořil jsi je proto, aby společným úsilím zvelebili tuto Zemi, kterou jsi jím svěřil, kde jsou si všichni rovni a užívají Tvých statků bez ohledu na to, jakým mluví jazykem, jakou vyznávají víru, jaké jsou rasy a k jaké náleží kultuře. Což to vše bylo dílem náhody? Jak jsi štědrý, Bože a Stvořiteli všeho!

Ty jsi jediný, kdo může rozhodovat o našich osudech – ať se k Tobě hlásíme či ne. Ty jsi jediný, kdo může soudit naše životy a jejich smysl. Kráčíme po Tvých cestách do Tvého světa, odkud není návratu. Kam však kráčí ti, kdo mezi lidmi šíří nevědomost a přitom se tváří, že sami vědí vše?

Ó, Bože!

Stvořil jsi mysl jako světlo na cestu vědoucím. Ale oni to světlo chtějí násilím zhasnout! Chtějí nás změnit ve stádo slepých, hluchých a bloudících v labyrintu nevědomosti. Jak mohou sami sebe přesvědčit, že nevědomost je věděním a výhrůžka modlitbou? Jak mohou sami sebe nazývat průvodci po Tvých cestách, když se k ostatním chovají jako k někomu, kdo tápe v temnotě, vedeni vlastními scestnými myšlenkami? Jak si mohou pohrávat s dětskou nevinností, skrytou pod černou rouškou? Domnívají se snad, že ochrání ženy, když jim zahalí tvář? Jen na nich zkoušejí vlastní zvrácenost! A proč? Protože se bojí života, který jsi stvořil! V ženě vidí jen předmět tělesné touhy, služebnou a rodičku dětí, a zapomínají, že lidský život je mnohem víc. 

Ó, Bože!

Nestvořil jsi člověka proto, aby byl olejem, který někdo přilévá do ohně nenávisti, zaměňované za víru! Svou moudrostí jsi rozhodl, že nás obdaříš myslí, která nás k Tobě povede cestou pravdy a ne cestou výhrůžek, kterými nás častují, ani strachu, který v nás vyvolávají svými lidskými bombami.

Na Zemi žije více než šest miliard lidí. Dýchají vzduch a pijí vodu, které jsi pro ně stvořil, a hřejí se na slunci, putující nekonečně modrou oblohou Tvého vesmíru. 

Kolik je na Zemi muslimů? Půl druhé miliardy! Nebylo by pro ně lepší žít v míru s ostatními? Nebylo by pro ně lepší, kdyby obohacovali své životy a celý svět navzdory vzdálenostem, které je od sebe dělí? 

Ó, Bože!

Přál bych si, aby si vzali ponaučení z příběhu proroka Ibráhíma.

Prorok Ibráhím jednou potkal starce a rozhodl se ho pohostit. Když usedli a dali se do řeči, Ibráhím se ho zeptal: „Věříš v Boha?“ Stařec odpověděl: „Ve tvého Boha nevěřím.“

Ibráhím se rozhněval a vyzval starce, aby odešel. Jeho počínání se nelíbilo Bohu. Řekl mu: „Což nevíš, že jsem stvořil mnoho těch, kdo ve mě nevěří? Což jsem je neobdařil vším, co věřící, a nedal jim právo žít na Zemi? Byl jsem smířlivý. Ty jsi smířlivý nebyl a nepodal onomu člověku ani skývu chleba, aby se nasytil!“  

Ibráhím se zastyděl a vydal za starcem. Omluvil se, přiznal, že mu Bůh vyčinil, a nabídl starci jídlo. Stařec řekl: „Pokud tvůj Bůh takto činí, dobře činí! V takového Boha věřím i já.“

Toto je pravá víra! Ó, Bože! Zaveď bloudící na správnou cestu! Učiň, aby se chovali a jednali v souladu s Tvým poselstvím, které je jednou provždy zbaví touhy nenávidět a zabíjet!

                                                                                                                    Duben 2006