Mahi Binebine: Hvězdy ze Sidi Moumen

Hvězdy ze Sidi Moumen s námětem o bombovém útoku z roku 2003 v Casablacském Hotelu Farah je vyprávěn ze záhrobí. Sérií anekdot nám Yaschine představuje rodinu a přátele, kteří žijí z ruky do pusy ve slamu na předměstí Casablancy. Dělají, co se dá, občas seženou nějakou práci nebo sbírají odpadky. Binebine popisuje barvité portréty života na skládce, vykresluje drsnou existenci, která pomalu vytváří pocit odcizení. 

Na předměstí Casablancy leží chudinské město Sidi Moumen, kde Yachine a jeho deset bratrů vyrůstali v bezbřehém chaosu drog, násilí, nezaměstnanosti a beznaděje. Jako děti si chlapci založili fotbalový tým – Hvězdy Sidi Moumen – a snili o tom, že se stanou nejlepšími fotbalisty všech dob. Ale jejich sny se od té doby změnily. 

Yachinův starší bratr si nechává narůst plnovous a navštěvuje náboženská setkání se šejkem Abu Zoubeirem. A šejk týden po týdnu Hvězdy čím dál více okouzluje představou, že po tomto životě existuje lepší svět, kde jejich víra v Alláha bude odměněna. Pouze je třeba vybrat si mezi smrtí, která bude hrdinská a pospolitá, anebo životem v hanbě a samotě. Pro Yachina a jeho bratra byla volba jasná. Mahi Binebinenův román, vydáný u desátého výročí Casablanského pumového útoku a oceněný literární cenou, je pro čtenáře silným zážitkem spoluprožití života a smrti mladého marcokého sebevražedného atentátníka. 

16. května 2003 čtrnáct sebevražedných atentátníků v Casablance odpálilo sérii bomb. Při atentátech zahynulo nejvíce osob v historii Maroka. Útočníci přišli z předměstí Sidi Moumen, chudé čtvrti, která hraničí se skládkou a jehož zbídačení obyvatelé zcela výjimečně, pokud vůbec, překročí práh do kosmopolitního města na druhé straně.

Mahi Binebinův román Hvězdy ze Sidi Moumen od dětství sleduje osudy čtyři kamarádů, kteří vyrůstají v Sidi Moumen, přibližuje okamžiky jejich rozhodování, která je nakonec dovednou k tomu, že se z nich stanou islámští mučedníci. 

Semínka fundamentalistického mučednictví jsou zaseta v špinavých a nicotných životech Yachina, Nabila, Fuada a Aliho, chlapců ze čtvrti Sidi Moumen. Snad jedinou možností útěku z chudoby, násilí, beznaděje, které prostupují jejich životy, je chlapecký fotbalový tým, vznešeně nazvaný Hvězdy Sidi Moumen. Yachinův strašní bratr Hamid podlehne kázáním fundamentalistického vůdce Abu Zoubeira, kouzlu náboženství, které nabízí disciplínu, smysl a vedení  mladým mužům, kteří takovým lákadlům nejsou schopni odolat. Yaschine svůj příběh vypráví z perspektivy po smrti. Kniha Hvězdy ze Sidi Moumen vykresluje sladkou nevinnost dětství a přátelství na jedné straně a na druhé výzvy - těch několik příležitostí, které snad mohly vést k lepšímu životu. Binebine nás kontraverzními situacemi provází s empatií, vzbuzuje v nás soucit s chlapci, kteří věří, že není jiná možnost než následovat cestu, jež jim byla nabídnuta. 

Chlapci ale navzdory chudobě prožívají chvíle radosti. Zakládají fotbalový tým a soutěží s hráči s jiných slumů. Jejich nadšení z výhry často vede k nezřízeným hašišovým nebo amfetaminovým večírkům. Yaschine se zamilovává do sestry přítele, Ghizlane. Jejich jemné dvoření stojí v protikladu k aktům násilí páchaném na protivnících z jiných slumů.

Yaschine je pod ochranou svého staršího bratra Hamida, kterého zbožňuje. Když se Hamid zpřátelí s šejkem Abu Zoubeirem a začne chodit na náboženská setkání, Yaschine a jeho přátelé se k němu brzy přidají. Jsou vyzýváni k tomu, aby se učili boji. Dar střechy na d hlavou, jídla a práce, mají vracet modlitbou. Nakonec jsou požádáni o to, aby udělali poslední oběť.

Binebine není jen spisovatel, ale také malíř. Využívá vícero smyslů k tomu, aby vyjádřil špinavost slumu a jeho „táborových ohňů“, kde náhodní muzikanti a jejich kanystry na benzín přeměněné na mandolíny, podkreslují nářky pod hašišem profoněným nebem. To vše vidíme v ostrém kontrastu k luxusním hotelům, které si za cíl vybrali sebevražední atentátníci.

Příliš pozdě Yaschine zjišťuje, že mu násilný Džihád nepřinese ráj. Binebine dojímavě portrétuje cestu od deziluze k násilí a Hvězdy ze Sidi Moumen je v příhodnou chvíli dnešních dnů připomíná, jak chudoba rozbijí naději a plodí nenávist.

Lulu Norman je spisovatelka, překladatelka a redaktorka, která žije v Londýně. Přeložila knihy Alberta Cosseryho, Mahmouda Darwishe, Tahara Ben Jellouna a písně Serge Gainsbourga. Píše pro The London Review of Books a další literární časopisy. Její překlad Mahi Binebinovy knihy Welcome to Paradise (Granta 2003) byl navržen na Independent Fiction Foreign Prize. Autorka byla v roce 2013 oceněna anglickou cenou Pen klubu za mimořádný překlad knihy Horses of God (Hvězdy ze Sidi Moumen).   

Článek vyšel v britském deníku The Guardian.