Jan Erik Vold: Básně
12. března 2012 11:45
Výbor básní Jana Erika Volda vyjde v dubnu 2012 v nakladatelství Archa při příležitosti návštěvy autora na Festivalu spisovatelů Praha.
ON TU BYL
On tu byl
když jsme spali. Nechtěl
nás budit, nechal
na stole jen tenhle dopis. Všiml si jistě,
že je náš spánek důkladný.
A nutný.
Tak odešel, potichu
bez nás. Teď už je pryč.
Zase se vrátí.
(Šťastná verze matky Dobrosrdečné. Ano, 1968)
---
Žil jsem
v době, kdy to ti, kdo viděli,
neřekli.
*
Mluvili
spolu. Ale v novinách
ani slovo.
*
Mafie tvrdí:
Dobrý člověk je ten, který
vidí a mlčí.
*
Idiocie má původ v
idios: soukromý. Politika
v polis: obec.
*
Když člověka zblbnou
noviny, zblbne ho to,
co v nich nestojí.
*
Buď
přijdeme my. Nebo
potopa.
TŘI POZNÁMKY, PROSINEC 1994
1
PLAKÁTOVACÍ SLOUPY VELKOMĚSTA
Přichází
prosinec
jeho chlad a nahé
dívky
na
plakátovacích sloupech velkoměsta. Veselé
Vánoce, říkají
šeptem.
2
POTETOVANÉ DVEŘE TAXÍKU
Hranaté benzínky
vystrkují
svá jména. Dveře taxíku potetoval
kulomet. Náčelník odboje z druhé
války vypráví, že v jiném životě
by se byl radši stal
básníkem. Starý přítel z Dánska
mi připomněl
co jsem řekl v roce 1965: Norsko
je fikce, dokud se neprokáže
opak. Když čtu o
enklávě Bihać, musím své
tvrzení poopravit: Evropa
je fikce, dokud
atd. Fasten seat belts
další. Rok 94
spěje do roku 95. Moje novoroční přání
není přáním:
Není jiný život.
3
NAKOUPIT, POZDĚ VEČER
Pes škube vodítkem, zavětří, chytne
stopu. Měsíc
nahoře, zářivý a už skoro
celý. Ředitel národní banky riskuje
stíhání, ale nechce se mu
věřit, že to není
jedno. (Jeho předchůdce rozházel
tři miliardy.) Někdo skočil
do nočního moře, aby pomohl
synovi. Zdálo se mi
o mámě, byla tak
úžasně blízko, tvář měla
dvojnásobně velkou. Shlížel na mě její
ostrý, zakřivený nos. Zvědavě
šibalsky. Milovala
své dítě. Obloha je vysoká
a studená. Kupuju čtyři krabice mlíka.
z norštiny přeložil Ondřej Buddeus