Saadi Yousef: Přátelství
22. února 2011 15:49
Adonisovi
Když ti podávám ruku
stiskneš jen moje prsty.
Když mi nabízíš ruku
jak mám uchopit jen prsty?
My, kdo jsme byli vychováni v nevinnosti
a zasévali nevinnost,
my, kdo netoužíme po žádné minulé
ani budoucí nevinnosti,
jsme děti onoho tekoucího,
chyceni mezi dvěma moři,
děti těch, kdo až do úsvitu
buší do zdi,
než si všimnou cikánů opírajících se
o její druhou stranu.
Uplyne pak čtvrt století
a my zjistíme
že Ibn Taymiya se proměnil
v hlavu palice
a al-Muwafaq stále vysekává
vzbouřené otroky
z lůna země.
Kope do nás policie v Damašku,
a policie v Iráku
a arabsko americká policie
a anglická policie
a francouzská policie
a perská policie
a otomanská policie
a policie fátimovských chalífů.
Naše rodiny
do nás kopou,
naše naivní dobrosrdečné rodiny,
naše vražedné rodiny.
Jsme děti tohoto šílenství.
Nechte nás být, čím chceme.
Co máme společného, není důvěra.
Společný máme kalich krvácející květiny.
Mezi námi se rodí bouře
z malých částic...
A já říkám: "Podejme si ruce."
Bejrút 8. 4. 1979
z angličtiny přeložila Zuzana Mayerová