Athena Papadaki: Bledá, téměř bílá a bezesná v oblacích

 Spánek pod širým nebem

1

Cikády rozšiřují nekonečno

každou noc o malý kousek,

jsem stále pokornější, když spím venku.

Ty nejjemnější vjemy,

co by byla krása bez neviditelného

nebo zvuk bez ticha?

Mezi trny a chladem

spánek mizí, je pryč.

Na obyčejném balkonu

jsem našla místo k modlitbě

svatější než olivový háj.

2

Spím na balkoně z hvězd,

přikrývka se příjemně dotýká mého těla,

které je za úsvitu hozeno vyjícím psům.

Osud večírku se může snadno změnit.

Venkovský dům

Budu žít s bazalkou a luštěninami,

sepnu ruce

budu se modlit, aby se kruh mého života zvolna uzavřel.

Strop níž než stromy,

práh domu dva centimetry

nad stříbrným dřívím vyplaveným na břeh.

Při západu slunce, když se mění nebe,

ztrácíš moc,

ale získáš ředkvičky

a tekoucí vodu.

Vyjdu na balkon trochu se nadechnout.

Bůh se nachází mezi dveřmi a obzorem. 

Popel a zase popel

Země padá, padá

všechny věci okřídlené a voňavé

kapka oleje na mé vášně.

Za mou špatnou pověst může oheň,

stejně jako všechny zhoubné věci

ovládá armády snů,

dokud Utopie nezčerná jako tráva.

Někdy se Utopie vrací k životu

jako gazela z potu obzoru,

aby znovu probudila den v závanu vzduchu

z lentišku.

Věřím ve vše, co beznadějně hoří.

Pomíjivé a nemluvné,

vidím savce v plamenech

na festivalu mléka.

Jsem nejdražší až do krajnosti.

Nezaručuji nic než popel.

z angličtiny přeložila Zuzana Mayerová