Orhan Pamuk

Švédská akademie odůvodnila své rozhodnutí slovy: „Při hledání melancholické duše svého rodného města objevil nové symboly civilizačních střetů a kontaktů.“ Výrok akademie naprosto vystihuje, o co Pamuk ve své tvorbě usiluje. Otvírá tabuizovaná témata a nemá strach se dotknout bolestivých míst v historii své vlasti.  

Narodil se roku 1952 v Istanbulu. Tři roky studoval architekturu na technické univerzitě v Istanbulu, poté přešel na studia žurnalistiky. V dalších letech se věnoval především literární tvorbě. Zlomovým rokem byl rok 1982, kdy Pamuk vydal svou první prózu, rodinnou ságu nazvanou Pan Cevdet a synové. Rok před jeho odjezdem do New Yorku ještě stačila vyjít druhá kniha Tichý dům, která značně přispěla k tomu, že se začalo Pamuko jméno skloňovat v literárních kruzích. Další dva romány Nový život a Jmenuji se červená (český překlad Petra Kučery získal Magnesii Literu 2008: Literu za překladovou knihu a Literu pro objev roku) opublikoval v devadesátých letech již jako renomovaný autor.

Po udělení Nobelovy ceny je Pamukův hlas slyšet přirozeně silněji. V roce 2005 však vyvolal v médiích značnou kontroverzi, a to když pro švýcarský Das Magazin prohlásil, že v letech 1915-1916 bylo na území Turecka povražděno na jeden milión Arménů a v dalších letech třicet tisíc Kurdů. Spisovatelův výrok vyvolal řadu vášnivých diskusí, které vyústili až v jeho trestní stíhání ve vlasti a manifestace, při kterých došlo i na pálení jeho knih. Na jeho podporu tehdy vystoupilo mnoho literátů, mimo jiné Umberto Eco či John Updike. Obraz spisovatele neobávaně se vyjadřujícího k věcem veřejným podpořil Pamuk odsouzení fatvy, která byla uvalena na Salmana Rushdieho.  

Orhan Pamuk nyní působí jako hostující profesor na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde přednáší srovnávací literaturu. V srpnu roku 2008 vystoupil se svým prozatím posledním románem Museum of Innocence (Muzeum nevinnosti).  Tato milostná epopej, na které pracoval Pamuk po čtyři roky, vyšla v roce 2009. V témže roce byl v českém překladu publikován román Sníh (Kar, 2002), jenž je "pozoruhodnu alegorií moderní turecké společnosti".