Raya Zommer-Tal: Marcel Janco

V roce 1915, když mu bylo dvacet let, přijel Marcel Janco do Curychu ve Švýcarsku, aby zde studoval architekturu. Během první světové války studoval daleko od domova, v mírumilovné neutrální zemi, tak vzdálené hrůzám války. A v této atmosféře se Janco přidal k umělcům působícím v Kabaretu Voltaire, ke skupině, která založila hnutí Dada - avantgardní hnutí, které se vzpíralo falešným základům buržoazní společnosti a umění. Členové skupiny v kabaretu uváděli vystoupení a hry, které byly cizí a zcela odlišné od všeho, na co byla buržoazní společnost Curychu zvyklá. Marcel Janco se plně účastnil všech jejich aktivit - vytvářel masky, které si oblékali pro divadelní představení, a účastnil se vystoupení, jež vyvolávala velké pobouření a rozhořčené reakce publika. Skupina uváděla výstavy, vydávala manifesty a časopisy. Souběžně s činností v hnutí Dada byl Janco také členem skupiny Nový život (Das Neue Leben), která pořádala intelektuální semináře a účastnila se založení „Radikální umělecké unie".

Poté, co žil nějakou dobu v Paříži, kde pracoval při renovaci budov, se Janco v roce 1922 vrátil do Rumunska. Během následujících dvaceti let maloval a zároveň se věnoval kariéře architekta. V Rumunsku bylo podle jeho návrhů postaveno přes čtyřicet budov. Třebaže se objevuje snaha připisovat jeho stavitelské návrhy „mezinárodnímu stylu", umělcův jedinečný osobitý styl je očividný. Linie je vždy čistá a pozoruhodná kombinace forem je markantní. Tu kulaté okno a tam trojhranný vlys. Když se díváme na Jancovy budovy, jako bychom se dívali na jeho abstraktní malby, na nichž jsou malířské formy perfektně uspořádány v prostoru. Janco se také podílel na interiéru domů. Přetínal je velkými okny, která vyplňoval zajímavým barevným sklem. Janco se účastnil i dalších avantgardních aktivit v Bukurešti. Byl jedním ze zakladatelů časopisu Contimporanul, který vycházel v letech 1922 - 1932. Kromě svých výtvarných prací, které byly roztroušeny na stránkách časopisu, do něj přispíval i články. Byl také členem několika rumunských uměleckých skupin, které vyznávaly modernistické myšlenky.

V roce 1941 Janco po pogromech na židovské obyvatele emigroval do Izraele. Nastoupil do vládního úřadu jako plánovač parků pro nový stát. Cestoval po celé zemi, zapisoval si vhodná místa a sestavoval plán výstavby. Vždy si s sebou bral skicář, do kterého zaznamenával své dojmy. Když se pak vrátil do ateliéru, maloval obrazy zářivých barev. Jeho práce v těchto letech odrážela boj za zřízení izraelského státu. Janco maloval vojáky, emigranty i arabské vesnice. A právě v těchto letech opustil abstraktní malbu, kterou tolik miloval, a věnoval se ponejvíce malování figurativním stylem.

V roce 1953 navštívil Janco horu Karmel, kde našel pozůstatky opuštěné arabské vesnice, která byla vybrána ke srovnání se zemí kvůli problémům s místními povstalci. Toto místo na něj udělalo velký dojem - spojením arabské a římské architektury, pitoreskními uličkami, okolní krajinou. Požádal o povolení, aby toto místo zůstalo zachováno. Bylo jasné, že jediný způsob, jak by se dalo zachránit, je osídlit je. Existovaly různé možnosti - přivést nové přistěhovalce z vln osidlování během tohoto období nebo proměnit je v rekreační vesnici. Janco si zvolil zcela jinou možnost: rozhodl se, že na tomto místě založí uměleckou vesnici, jedinou svého druhu v zemi. Zveřejnil výzvu s hlavičkou Sdružení malířů a sochařů, kde zval umělce, aby se zúčastnili tohoto průkopnického projektu. První skupina osadníků se připojila k Marcelu Jancovi a založila v Ein Hod své domovy. Počáteční roky byly těžké, budovy byly v troskách, neexistovala infrastruktura a životní podmínky byly téměř neudržitelné, ale Janco se nevzdával. Zřídil ve vesnici galerii a obchody, aby měli umělci kde tvořit a předvádět své práce. Janco pokládal tuto smělou iniciativu za nejdůležitější „dadaistický čin" svého života. Ke konci jeho života bylo v centru vesnice otevřeno muzeum, které nese jeho jméno a je věnováno jeho dílu a smělým myšlenkám.

Další sféra, ve které se Janco angažoval, bylo divadlo. Věřil v propojení výtvarného umění s jevištním uměním. Stejně jako v Kabaretu Voltaire navrhoval Janco kostýmy a dekorace pro divadlo v Rumunsku, a později ve čtyřicátých a padesátých letech působil v Hebrejském divadle.

Janco byl také učitelem, jehož učením prošly generace studentů. Vždy mu velmi záleželo na propojení různých druhů umění. Založil Ein Hod s touhou spojit ryzí umění s užitým uměním, což se zrcadlilo v obchodech, které ve vesnici zřídil, a ve způsobu, jakým podporoval své studenty. Obzvláště se zajímal o keramické skulptury a jejich užití ve veřejných budovách.

Marcel Janco zemřel 24. dubna 1984. Jeho pozůstalost je velmi rozsáhlá - olejomalby, mnoho kreseb, texty, skeče, architektonické plány a umělecké dědictví, které bude předmětem výzkumu ještě po mnohá léta.

přeložila Michaela Červenková