William Burroughs: Stříhání
17. května 2007 16:54
Texty v této kapitole jsou napsány takzvanou metodou „skládání“, kdy stránku textu přeložím svisle v půli a položím ji na stránku jiného textu (buď mého nebo cizího) – složený text se čte po řádcích, takže jeden text přechází v polovině do druhého – přičemž výsledek je uspořádán, proškrtán a upraven jako každá jiná kompozice…
V roce 1920 na schůzce surrealistů navrhl Tristan Tzara, člověk odnikud, že složí na místě báseň ze slov vytažených z klobouku. Nastala vřava, která málem zbořila sál. André Breton vyloučil Tzaru ze svého hnutí a odložil rozstříhaná slova na freudovskou pohovku.
V létě roku 1959 malíř a spisovatel Brion Gysin rozstříhal několik novinových článků na kousky a ty pak náhodně poskládal. Výsledkem tohoto prvního experimentu jsou texty Minutes To Go - nijak neupravené skládanky slov, které vytvářejí zcela čitelné a smysluplné texty.
„Stříhání" textů poskytuje spisovatelům vyjadřovací prostředek koláže, které užívají výtvarní umělci již nejméně padesát let. Podobně i filmaři a fotografové. Po pravdě řečeno všechny pouliční scény ve filmech i na fotografiích jsou díky nepředvídatelnosti pohybů kolemjdoucích vlastně sestaveny z navzájem se střetávajících „rozstříhaných" kousků. Většina fotografů vám potvrdí, že nejlepší snímky se jim často podaří zachytit náhodou... a spisovatelé vám řeknou totéž. Nejlepší texty vznikají jakoby mimoděk, jenom spisovatelé až dosud - než byla metoda „střihů" jasně definována (a všechno psaní je ve skutečnosti stříhání, k tomu se ještě vrátím) - nemohli náhodu vytvářet spontánně. Spontánnost si nemůžete přikázat. Můžete však vnést do své tvorby nevypočitatelný prvek spontánnosti - nůžky.
Postup je jednoduchý. Vezměte si stránku textu. Jako je třeba tahle. Rozstřihněte ji svisle i vodorovně na polovinu - máte čtyři čtvrtiny: 1... 2... 3... 4... jedna dvě tři čtyři. Nyní prohoďte čtvrtiny tak, že vyměníte díl jedna s dílem čtyři a díl dvě s dílem tři. Máte před sebou novou stránku. Někdy se smysl skoro nezmění. Jindy dostanete úplně nový text - (zajímavých výsledků lze dosáhnout rozstříháním projevů našich politiků) -, v každém případě však ten text cosi říká, cosi zcela konkrétního. Vezměte si prvního básníka nebo spisovatele, který vás napadne. Báseň, kterou jste jen jednou slyšeli, nebo četli mnohokrát. Léty opakování ztratila slova význam, vyprchal z nich život. Vypište z této básně vybrané úryvky. Zaplňte jimi stránku. A pak tu stránku rozstříhejte. Vznikne nová báseň. Kolik básní chcete. Tolik básní Shakespeara a Rimbauda, kolik chcete. Tristan Tzara mluví o „poezii pro každého". A André Breton ho vyhnal z jejich spolku. Řekněte si to znovu: „Poezie je pro každého." Poezie je svět, kde může každý svobodně rozstříhat Rimbauda a stanout na jeho místě.
Stříhání je pro každého. Kdokoli může vytvořit rozstříhaný text. Je to experiment, kdy se něco dělá. Psaní tady a teď. Žádné smlouvání a hádky. Řečtí filosofové logicky předpokládali, že předmět dvakrát tak těžký než jiný předmět bude padat dvakrát rychleji. Nenapadlo je shodit dva předměty se stolu a dívat se, jak padají. Rozstříhejte slova a dívejte se, jak padají. Shakespeare a Rimbaud žijí ve svých slovech. Rozstříhejte jejich řádky a uslyšíte jejich hlasy. Rozstříhaný text často přichází ke střihači jako šifrovaná zpráva se zvláštním významem. Klepání do stolečku? Snad. Určitě s lepším výsledkem než zpravidla ubohý výkon básníků přivolaných médiem. Rimbaud se hlásí k následování zoufale špatnou poezií. Rozstříhejte Rimbaudova slova a můžete počítat s dobrou poezií, když ne s osobní přítomností.
Všechny texty vlastně vznikají stříháním. Koláž čtených zaslechnutých slov. Co jiného? Nůžkami se ten proces jen ozřejmuje a stvrzuje, nabízí se k rozšíření a obměňování. Jasná klasická próza může být sestavena výhradně z přeskupených výstřižků. Rozstříhání a přemístění stránky s napsanými slovy přináší do psaní nový rozměr a poskytuje autorovi možnost proměňovat obrazy v nekonečných variacích. Představy si pod nůžkami předávají smysl, čich se mění ve zvuk a zrak a zvuk zní pohybem. K tomu směřoval Rimbaud se svými barvami hlásek. A svým „neustálým jitřením smyslů". Místo meskalinových halucinací: vidíme barvy chutnáme zvuky čicháme tvary.
Stříhání lze zaměstnat i v jiných oborech. Doktor Neuman ve své Teorii her a ekonomického chování zavádí metodu stříhání a náhodné akce do herní a vojenské strategie: představte si nejhorší a podle toho jednejte. Je-li vaše strategie v určitém bodě ovlivněna... náhodným prvkem, nemůže nad vámi získat protivník znalý vaší strategie žádnou výhodu, protože netuší, co uděláte. Stříhání se také dá s výhodou zaměstnat při zpracovávání vědeckých dat. Za kolik objevů vděčíme náhodě? Náhodu si nelze předem objednat. Stříhání může dodat nový rozměr filmům. Prostříhejte hráčskou scénu s tisíci jiných hráčských scén z různých míst a doby. Vracejte se v čase. Rozstříhejte světové ulice. Stříhejte a přemísťujte slova a filmové obrazy. Není důvod smiřovat se s podřadným výrobkem, když můžete mít nejlepší. A to nejlepší je tu pro všechny. „Poezie je pro každého"...
Nyní rozstříhejte předchozí dva odstavce na čtyři díly a ty přeházejte:
VŠECHNY TEXTY VLASTNĚ VZNIKAJÍ STŘÍHÁNÍM HER A EKONOMICKÉHO CHOVÁNÍ ZASLECHNUTÝCH SLOV. CO JINÉHO? PŘEDSTAVTE SI, ŽE NEJHORŠÍ SE OZŘEJMUJE A STVRZUJE A VAŠE STRATEGIE JE V URČITÉM BODĚ JASNÁ KLASICKÁ PRÓZA. ROZSTŘÍHÁNÍM A PŘEMÍSTĚNÍM NEMŮŽE VÁŠ PROTIVNÍK PŘINÁŠET DO VAŠÍ STRATEGIE NOVÝ ROZMĚR. ZA KOLIK OBJEVŮ VDĚČÍME A ZVUK ZNÍ POHYBEM? NELZE SI PŘEDEM OBJEDNAT BARVY HLÁSEK. DODAT NOVÝ ROZMĚR FILMŮM NŮŽKAMI SMYSLŮ. MÍSTO SCÉN. Z RŮZNÝCH MÍST A DOBY BARVY CHUTNÁME ZVUKY ČICHÁME SVĚTOVÉ ULICE. KDYŽ MŮŽETE MÍT NEJLEPŠÍ PRO VŠECHNY „POEZIE JE PRO KAŽDÉHO". DOKTOR NEUMAN V KOLÁŽI ČTENÝCH ZASLECHNUTÝCH SLOV ZAVÁDÍ METODOU STŘÍHÁNÍ PROCES HERNÍ A VOJENSKÉ STRATEGIE, STVRZUJE K ROZŠÍŘENÍ A OBMĚŇOVÁNÍ A PODLE TOHO JE. JE-LI SESTAVENA VÝHRADNĚ Z PŘESKUPENÝCH VÝSTŘIŽKŮ A OVLIVNĚNA NÁHODNÝM PŘEMÍSTĚNÍM STRÁNKY S NAPSANÝMI SLOVY, NEMŮŽE ZÍSKAT ŽÁDNOU VÝHODU ANI AUTOROVU MOŽNOST PROMĚŇOVAT OBRAZY PŘI ZPRACOVÁNÍ VE ZVUK A ZRAK A ZVUK. K NÁHODĚ SMĚŘOVAL RIMBAUD SE SVÝM OBJEDNANÝM „NEUSTÁLÝM JITŘENÍM" HRÁČSKÝCH SCÉN Z RŮZNÝCH NOVÝCH HALUCINACÍ: VIDÍME DOBY. VRACEJTE SE V TVARECH. PŘEMÍSŤUJTE SLOVA A OBRAZY I V JINÝCH OBORECH.
přeložila Zuzana Mayerová