Představujeme Paříž

Obzvláště Tzara byl skupinou mladých umělců v čele s André Bretonem, Paulem Éluardem, Phillipem Soupaultem a Louisem Aragonem, která se sdružovala kolem časopisu „Litterature" toužebně očekáván; symbolizoval totiž osobnost, která dokáže prosadit Dada ve městě, které avantgardními uměleckými směry přímo překypovalo.

Středobodem pařížského Dada byly časopisy: již zmíněný „Litterature", magazín „391", založený o něco později Francisem Picabiou, a „Le Cannibale". Již v prvních číslech prvně jmenovaného se objevovalo mnoho jmen prominentů francouzské avantgardy, největšího rozkvětu však Dada v Paříži dosáhlo ve chvíli, kdy v květnu 1920 vyšel kolektivní manifest „23 manifestů hnutí Dada". Na rozdíl od dadaistických hnutí v ostatních evropských zemích hrála v Paříži mnohem menší význam politika i pocit, že novým hnutím je třeba inovovat zavedené umělecké postupy. To ovšem neznamenalo, že by se Dada nedostalo náležité pozornosti, právě naopak. O Dada se vášnivě diskutovalo ve všech pařížských denících, kavárnách i galeriích. Aktivity dadaistů se neomezovaly pouze na publikování manifestů, pamfletů, časopisů či knih. V Paříži byla uspořádána pěkná řada výstav, divadelních představení i veřejných provokací. Reklama na takové akce často nehorázně přeháněla: na jednom plakátu se například veřejnost zvala na představení, během něhož si dadaisté veřejně oholí hlavy. Cílem bylo šokovat diváky, kteří se ovšem umělcům často odměnili nepřátelskými reakcemi.

Konec Dada v Paříži nastal v okamžiku, kdy se Tristan Tzara (jehož názory hlásaly Picabiovy magazíny „391" a dvě čísla časopisu „Le Cannibale") a André Breton dostali do vážného ideologického sporu. Na rozdíl od Tzary, jenž prosazoval, že Dada by mělo hlásat ideály nesmyslnosti a mělo by odmítnout možnost jakékoli produktivní reakce na problémy modernismu, se Breton domníval, že je třeba odhodit „mentální mimikry, jež nám zapovídají jít hluboko pod povrch čehokoli a které nám přikazují odvrhnout vše, co je našemu srdci blízké". „Obětovat celý život jediné myšlence", pokračoval, „ať už je to Dada, či koncept, na němž pracuji nyní, by bylo jen známkou hluboké duchovní bídy". A tak Breton společně s celou skupinou umělců soustředěných kolem časopisu „Litterature" záhy opouští ideály Dada a založí surrealismus, jemuž už na konci roku 1923 Dada takřka vyklidilo pole.