„Dvacet tři manifestů hnutí Dada“
25. května 2007 16:45
Tyto manifesty byly čteny: v Salónu nezávislých (Grand Palais des Champs Elysees) 5. února 1920; v Klubu du Faubourg, 6. rue de Puteaux, 7. února 1920; na Lidové universitě ve Faubourgu Saint-Antoine, 19. února 1920. Pořadí, v němž jsou publikovány, bylo stanoveno losem.
Manifest Dada
Už žádní malíři, už žádní spisovatelé, už žádní hudebníci, už žádní sochaři, už žádné náboženství, už žádní republikáni, už žádní royalisté, už žádní imperialisté, už žádní anarchisté, už žádní socialisté, už žádní bolševici, už žádní politikové, už žádní proletáři, už žádní demokraté, už žádná buržoazie, už žádná aristokracie, už žádná armáda, už žádná policie, už žádná vlast, už bylo všech těch nesmyslů dost, už nic, už nic, nic, nic, nic, nic.
Doufáme, že vznikne něco nového z toho, co už nechceme, něco méně shnilého, méně sobeckého, méně materialistického, méně tupého, méně zoufale groteskního.
Ať žijí konkubíny a kon-kubisté. Všichni zastánci hnutí Dana jsou prezidenti.
Tristan Tzara:
Dobře se na mě podívejte!
Jsem hlupák, jsem žertéř, jsem klaun.
Dobře se na mě podívejte!
Jsem ošklivý, můj obličej je bez výrazu, jsem mrňous.
Jsem jako vy všichni! 1
...
DADA navrhuje 2 řešení:
UŽ SE NEDÍVAT
UŽ NIC NEŘÍKAT 2
Už se nedívej.
Už nic neříkej.
Protože já, chameleon měnící nasáté výhodné postoje - mnohobarevné názory vhodné pro všechny situace, velikosti a ceny - já vždycky dělám pravý opak toho, co radím ostatním.3
Na něco jsem zapomněl:
Kde? Kdy? Jak?
Tím myslím:
ventilátor chladných příkladů bude sloužit křehkému hadu kavalkády a já jsem nikdy neměl to potěšení vidět tě „moje drahé" tuhé ucho vyjde samo ze sebe z obálky jako veškeré námořní vybavení a výrobky firmy Aa a spol. například žvýkačka a psi mají modré oči, piji heřmánek, oni pijí vítr, DADA představuje nové perspektivy, lidé si sedají na rohy stolů a sklouzávají maličko doprava a doleva, proto mám na Dada zlost, lidé by všude měli vyžadovat zákaz D, jezte trochu A, leštěte se zubní pastou Aa, oblékejte se do šatů Aa. Aa je kapesník, pohlavní úd se vysmrká a pak rychle scvrkne - v gumě - nehlučně, nepotřebuje manifesty ani adresář, nabízí 25% slevu, oblékejte se do šatů Aa má modré oči. TRTZ
20.2.1920
1 Chtěl jsem se trochu předvést.
2 Už žádné manifesty
3 Někdy
Vývoj Dada
Člověk má velkou úctu před jazykem a kultem myšlení: kdykoli otevře ústa, vidíte jazyk pod skleněným poklopem a naftalínové kuličky mozku zamoří vzduch svým pachem.
Pro nás je všechno příležitost k zábavě. Kdykoli se smějeme, vyprazdňujeme se a odevzdáváme se větru, který třese dveřmi a okny, noc větru nás naplňuje.
Vítr. Ti, kteří přišli před námi, jsou umělci. Ostatní jsou ďáblové. Dejme ďáblům co proto, pojďme - a idiot s námi - tam, by měla být hlava a ruka.
Potřebujeme bavit. Jsme rozhodnuti zůstat přesně takovými, jakými jsme nebo budeme. Potřebujeme svobodné a prázdné tělo, potřebujeme se smát a nepotřebujeme nic.
PAUL ELUARD
Rozkoše Dada
Dada si dopřává stejné rozkoše jako všichni. Princip slasti Dada je vidět se v ostatních. Dada podněcuje smích, zvědavost nebo zlost. Protože toto jsou tři nejpříjemnější pocity, je Dada šťastné.
Dada je nejšťastnější, když se mu lidé spontánně smějí. Protože Umění a Umělci jsou velice vážné vynálezy, zejména pokud mají kořeny v komedii, chodí lidé do divadla na komedie, když se chtějí smát. Ne na nás. My nebereme nic vážně. Lidé se nám smějí, jen když se nám chtějí posmívat. Dada je velmi šťastné.
Dada také rádo hází kamínky do vody, ne aby vidělo, co se stane, ale protože se rádo pošetile dívá na vlnky. Rybáři nemají Dada rádi.
Dada rádo zvoní na domovní zvonky, škrtá zápalky a připaluje lidem vlasy a vousy. Dává hořčici do pohárů, moč do křtitelnic a margarin do tub s malířskou barvou.
Zná vás a zná ty, kteří vás vedou. Vy se mu líbíte, oni ne. S vámi může být legrace. Vy si pravděpodobně užíváte života. Přesto máte pár zlozvyků. Jste příliš zamilovaní do toho, co vás naučili milovat. Hřbitovy, melancholii, tragickou lásku, benátské gondoly. Křičíte na Měsíc. Věříte v umění a vážíte si Umělců.
Mohli byste se snadno stát přáteli Dada - stačilo by zbořit všechny své titěrné zámky z karet a získat zpět každý atom své svobody. Nevěřte vůdcům. Vykořisťují vaši prostomyslnou důvěru ve falešné a slavné, kteří vás vodí za nos a myslí je na své vlastní blaho.
...
Jestli se vám někdy podaří dát se dohromady, Dada zacvaká čelistmi na znamení přátelství. Ale jestli se zbavíte vší, jen abyste udělali místo blechám, Dada zakročí se svým vlastním insekticidem.
Dada je velmi šťastné.
GEORGES RIBEMONT-DESSAIGNES
Dada je americké
...
DADA je americké, DADA je ruské, DADA je španělské, DADA je švýcarské, DADA je německé, DADA je francouzské, belgické, norské, švédské, monacké. Každý, kdo žije bez systému, kdo v muzeích vidí jen parketovou podlahu, je DADA: stěny muzeí jsou krchov nebo kakající figurka, nikdy nebudou dada. Životnost opravdového umění Dada by měla být přesně 6 hodin.
Já, Walter Conrad Arensberg, americký básník, tímto prohlašuji, že jsem proti Dada, protože jen tak se mohu být v dada, v dada, v dada, v dada, v dada, v dada.
Hurá, hurá, hurá. Ať žije Dada.
WALTER CONRAD ARENSBERG
New York 33 West 67th Street
Zeměpis Dada
Historické anekdoty nejsou kdovíjak důležité. Nelze přesně stanovit, kdy a kde se DADA zrodilo. Samo jméno, které je navíc zcela záhadné, prostě napadlo někoho z nás.
Kubismus byl malířský styl. Futurismus bylo politické hnutí: DADA je stav mysli. Jakékoli srovnání je nezbytně buď hloupé, nebo domýšlivé.
Svobodomyslnost v otázkách víry není jako náboženství. Dada je svobodomyslnost v umění.
Dokud budou ve školách z donucení odříkávány modlitby pod maskou návštěv muzeí a slohových cvičení, budeme se bouřit proti despotismu a narušovat jejich obřady.
DADA se neoddává ničemu, ani lásce, ani práci. Neumí si představit, že by člověk měl po své existenci na této zemi zanechat nějakou stopu.
DADA uznává pouze instinkty, zásadně zavrhuje vysvětlování. Podle Dada bychom se neměli nijak omezovat. Pryč se všemi předsudky, morálkou a vkusem: zbavme se jich jednou provždy.
ANDRE BRETON
Tzara, Eluard, Ribemont-Dessaignes, Arensberg, Breton
Litterature, č. 13 (Paříž)
květen 1920