New York Dada: PROTO-DADA

K dalších osobnostem, které se stejnou úderností formulovaly podobné názory, patří například americký sociolog Benjamin de Casseres (1873-1945) a mexický autor a karikaturista Marius De Zayas (1880-1961). Oba se znali z doby strávené společně v Mexiku, kam de Casseres přijel v roce 1096 založit deník El Diario Illustrado, do něhož de Zayas přispíval svými karikaturami satirizujícími řadu prominentních občanů města Mexico... Stieglitz, který se odedávna o umění karikatury zajímal, se o Zayasově kresbách dozvěděl od fotografa a kritika Johna Nilsena Laurvika. Při první návštěvě v umělcově ateliéru na Stieglitze udělalo Zayasovo dílo takový dojem, že mu okamžitě navrhl uspořádání výstavy, a 4. ledna 1090 skutečně bylo v galerii 291 vystaveno pětadvacet Zayasových karikatur. Kromě pochvalné recenze napsané de Casseresem - publikované, jak jinak než v časopise Camera Work - a několika stručných zmínek v tisku proběhla výstava bez velkého zájmu veřejnosti.

Během let, kdy se stýkal se Stieglitzem a dalšími umělci vystavujícími v galerii 291, Zayas pravidelně publikoval své myšlenky a teorie o novém umění v časopise Camera Work. A právě v tomto listu formuloval základy svého nového pojetí umění karikatury a poprvé veřejně vyslovil své názory na africké umění a vývoj formy - oběma tématům se později věnoval i ve svých knihách. Největší pozornosti si nicméně získal článkem vydaným pod proklamativním titulkem „Umění je mrtvé." Třebaže negativismus tohoto hesla bývá často citován jako jeden z prvních projevů dadaistického přístupu k umění, Zayasův výrok byl ve skutečnosti míněn pozitivně, neboť ohlašoval zrození umění nového. „Jsme si vědomi toho, že smrt není absolutní, ale relativní," psal, „a každý konec je zároveň okamžikem, kdy se rodí něco nového a moderního."

Nové umění se během několika měsíců poprvé představilo ve skutečně velkém měřítku na veřejnosti na newyorské Mezinárodní výstavě moderního umění, kterou uspořádalo nově založené Sdružení amerických malířů a sochařů ve Zbrojnici devětašedesátého pěšího regimentu na Lexington Avenue a Pětadvacáté ulici v Manhattanu.

Ačkoli výstava v galerii 291 připravila některé umělce a umělecké kritiky na to, co později viděli na výstavě ve Zbrojnici, většina americké veřejnosti byla některými nejextrémnějšími příklady moderního evropského umění zmatena nebo dokonce znechucena. Největší pohoršení způsobily obrazy vystavené v síni kubistů, o které noviny psaly jako o „kabinetu hrůzy", a obraz Akt sestupující se schodů Marcela Duchampa byl až na několik vzácných výjimek odsouzen jako nejhrůznější ze všech.

New York Dada 1915-23
Francis M. Naumann
Harry M. Abrams, Inc., Publishers
1994