Hans Richter: New York Dada

Pionýrem moderního umění vůbec a Dada zvláště se v USA stal fotograf Alfred Stieglitz. V časopise „Camera Work" a „291" shromažďoval a shromáždil moderní umění a moderní umělce v New Yorku. Výstavou „International Exhibition of Modern Art" v Armory, Lexington Avenue, New York, nazývané „Armory-Show", byl nic netušícímu obecenstvu a ještě méně tušícímu tisku najednou předložen zcela nový koncept umění formou kubismu, expresionismu, futurismu atd. Senzací této výstavy se z jakýchsi důvodů stal obraz Marcela Duchampa „Nu descendant un escalier". Dnes, po padesáti letech, je už jen stěží pochopitelné, že tento obraz byl skandálem. Založil nejen Duchampovu pověst, nýbrž taky vývoj moderního umění v USA. Nějaký čas poté postoupil tentýž Duchamp o krok dále, když prohlásil umění generálně za podfuk a jako ready-made vystavil své první aumělecké dílo, kolo od velocipédu, namontované na kuchyňskou stoličku. Poté přišly lopatka na uhlí, osušovač lahví a konečně pisoár.

V těchto radikálních demonstracích antiumění byl provázen malířem-fotografem Manem Rayem a kubánským Španělem Francisem Picabiou, který si v útočnosti a pohrdání uměním s Duchampem nezadal.

Man Ray se projevoval a projevuje jako neúnavný vynálezce a přeměňovatel konvenčního a ceremoniálního v zázračné. Byl zároveň malířem a fotografem. Více než kdokoli jiný ovlivnil svými „objekty" umění dnešní mladé generace. Obměňovali ho tisíckrát, ale vždycky vzniklo cosi jiného, čemu nechyběly humor a moudrost.

Místo, jež umění vykázal Picabia, byla takříkajíc díra v Nic... i když se sám přes fanatické provokace antiuměním z umění nikdy nevymanil. Picabia 1917 založil vlastní časopis „391" v Barceloně, v němž rafinovanými obrazy strojů ilustroval svoje téze, odporující samy sobě. S pátým číslem přesídlil do New Yorku, setkal se tam s Duchampem a Manem Rayem a spojil se s nimi, kteří se už zabývali dalšími publikacemi „The Blind Man", „Rongwrong", a konečně (když se v Curychu poptali, zda smějí užívat názvu Dada) vydávali taky „New York Dada". Vedle konsorcia tří, Duchamp, Picabia, Man Ray, spolupracovali tu sběratel Walter Arensberg, karikaturista Lifu de Zayas a vydavatel časopisů de Haviland. Curyšská skupina usilovala o onu „rovnováhu mezi nebem a peklem", o níž hovořil Arp, totiž o spojení umění a antiumění v součást nového prožitku. Newyorská skupina naproti tomu se s pojmem umění radikálně rozešla vůbec. Tato fatální stránka popření estetických a etických hodnot je jenom protipólem Ballova pólu religiózně hledajícího. V New-York-Dada je umění domyšleno do konce a rozpuštěno v nic. Jestliže Man Ray dodnes a Picabia až do konce života v roce 1954 přesto ještě vytvářeli umělecké objekty, pak to především dokazuje, že tvořivý pud člověka přes karteziánskou logiku pokračuje „pod povrchem". V tomto smyslu se absolutní zrušení může rovnat počátku nového formování.

(z knihy DADA 1916 - 1966; dokumenty mezinárodního hnutí Dada, sestavil a komentuje Hans Richter - Southbury, Connecticut, copyright Goethe-Institut 1969)

Hans Richter