Kabaret Voltaire: Východní dadaismus? Rumuni z Kabaretu Voltaire

"[...] Kolem šesté hodiny, když se ještě pilně pracovalo a rozvěšovaly se plakáty, se objevila delegace čtyř orientálně vypadajících malých mužíků. Nesli si portfolia a obrazy a neustále se zdvořile ukláněli. Představili se: malíř Marcel Janco, Tristan Tzara, George Janco a džentlmen, jehož jméno mi uniklo. [...]" Tito čtyři malí mužové, stále ještě mladíci - čtvrtým musel být bratr Janců Jules - byli všichni ve vyhnanství z Rumunska. Tristan Tzara (*1896 v Moinesti, Rumusko; † 1962 v Paříži), tento "dompteur des acrobats" a  Marcel Janco (*1895 v Bukurešti; † 1984 v Tel Avivu), umělecký experimentátor skvělé povahy, měli v budoucnu mít velký vliv na curyšský dadaismus. Už tehdy, když ještě v Bukurešti studovali, společně vydávali noviny a nyní využívali dadaismu jako odrazového můstku ke zlepšování své umělecké tvorby: každý na vlastní pěst, oba dohromady a všichni společně ve velkém kolektivu dadaistického hnutí.

Jsou k dispozici mnohé předzvěsti a informace o nástupu dadaismu. Přesto se však vývoj ve východní Evropě dočkal jen malé pozornosti. Je z velké části zásluhou Toma Sandqvista (*1954 v Porvoo, Finsko; Žije a pracuje ve Stockholmu) a jeho knihy "Dada East; The Romanians of Cabaret Voltaire" (Východní dadaismus; Rumuni z Kabaretu Voltaire), publikované na jaře 2006, která soustředila pozornost na Rumunsko a jeho kulturní a historický kontext, který mohl mít na curyšské aktivity významný vliv. Sandqvist poukazuje na to, že před první světovou válkou byla v Bukurešti (a také v dalších oblastech Rumuska) aktivní umělecká scéna soustředěná především okolo časopisů Simbolul a Chemarea, které už tehdy byly dadaismem inspirované a rumunská delegace tohoto ducha přivezla s sebou i do Curychu. Sandqvist se také domnívá, že podobně významný byl i vliv východoevropské židovské tradice: všichni „Rumuni z Kabaretu Voltaire", včetně Arthura Segala, totiž vyrůstali obklopeni židovskou kulturou a tradicí.

Ve svém pátrání po stopách dadaismu vychází výstava kabaret voltaire především ze souvislostí okolo uměleckého a osobního života Tristana Tzary a Marcela Janca. Zkoumáme indikátory naznačené Tomem Sandqvistem, procházíme dadaistické předpoklady - a jejich význam pro historii dadaismu a pro dnešní kabaret voltaire. Tyto ukazatele vnímáme i jako příležitost, jak o tomto tématu hovořit v současném kontextu a dokonce i jak najít potenciální význam „východního dadaismu" pro současnou rumunskou kulturní scénu. Jde o dnešní perspektivu. Chceme zjistit, proč se lidé, kteří jsou dnes zapojeni do kulturního dění, zajímají o historii dadaismu. To je hlavní otázka, kterou se kabaret voltaire snaží pokládat.

Rumunští umělci Mircea Cantor, Stefan Constantinescu, Harun Faroki a Undrei Ujica, Ion Grigorescu, Sebastian Moldovan, Ciprian Muresan, Dan Perjovschi, Lia Perjovschi a Cristi Pogacean odpovídají. Mircea Cantor a Dan Perjovschi vytvořili práce speciálně pro výstavu "Dada East"? The Romanians of Cabaret Voltaire"(Východní dadaismus? Rumuni z Kabaretu Voltaire), které odhalují jejich vztah k dadaismu a k rumunské avantgardě.

Projekt «Dessin Fondu» Dana Perjovschiho (*1961 v Sibiu, Rumunsko; Žije a pracuje v Bukurešti) sestává z nástěnné malby uvnitř kabaretu voltaire. Charakteristická kresba, tvořená jen několika liniemi, nabízí přímou konfrontaci s prostředím. Prolínají se s titulky a klepy z médií nebo literárních recenzí; komentují politické dění, společenské konflikty a spojenectví mocných stejně jako téma „východního dada", umění a kontrolní mechanismy masmédií.

Mircea Cantor (*1977 v Transylvánii, Rumusko; Žije a pracuje v Paříži a Cluj) zdarma vytvořil plakát výstavy. Vychází z židovských kořenů Tzary a Janca a dává je do správného kontextu. Díky jeho návrhu výstava obsahuje i přednes z "Beelzebub's Tales to His Grandson: All And Everything" (Belzebubova vyprávění vnukovi: Všechno a vše) G. I. Gurdjieffa, čtený Christinou Kraft.

Práce "The Paris" (Paříž) Sebastiana Moldovana (*1977 v Baia Mara; Žije a pracuje v Bukurešti) byla vytvořena v Bukurešti na místech, která přestála destrukci z šedesátých let 20. století. Bukurešť byla také nazývána „malá Paříž" nebo „balkánská Paříž". Tato pojmenování jsou stále ještě platná díky působivým neo-klasicistním a eklektickým domům v centru města.

Ciprian Muresan (*1977 v Cluj, Rumusko; Žije a pracuje v Cluj) vystavuje tři práce. "Rhinoceros" je video dětí ve scénickém čtení hry "Rhinoceros" Eugena Ionesca (který v roce 1937 dokonce plánoval psát o rumunských dadaistických kořenech). Video smyčka "Vyber si..." může být chápána jako pohled na post-komunistickou společnost silně ovlivňovanou reklamními slogany. Tato negativní vize však přechází v kouzelně hravou oponenturu na rovnoprávnost nebo "Gleichwertigkeit", jak by řekl Arthur Segal. "Leap into the void, after three seconds" (Za tři vteřiny skoč do prázdna) se vztahuje k "Un homme dans l'espace! Le peintre de l'espace se jette dans le vide!" Yvese Kleina z roku 1960. Plakát zobrazuje Yvese Kleina jen tři vteřiny před jeho skokem do prázdna.

Cristi Pogacean (*1980; Žije a pracuje v Tirgu Mures) užívá archetypální symboly kýče pro svůj koberec "The Abduction from the Seraglio" (Únos ze Seraglia) a reaguje jím na únos rumunského novináře iráckými teroristy. Název nám připomíná Mozartovu operetu, která byla častým námětem pro tento druh koberců. Medailon "Breaking Heart" (Zlomení srdce) naráží na motiv zlomeného srdce, ze kterého každý z milenců dostává polovinu. V tomto případě však kusy srdce mají tvar Rumunska a Moldávie. Pogacean tak naráží na přesvědčení, že Moldávie je částí Rumunska.

Po mnoho let komunisté v Rumunsku popírali existenci rumunské avantgardy. Archivy jsou však nyní otevřené a odhalují skrytou historii důležitých stop dadaismu. Film "Dacia 1300" Stefana Constantinescu (*1968 v Bukurešti; Žije a pracuje v Tirgu Mures), "Videogrammes of a Revolution" (Záznam revoluce) Haruna Farockiho (*1944 v Novém Jičíně, Československo; Žije a pracuje v Berlíně) a Andreie Ujica (*1951 v Timisoara, Rumunsko; Žije a pracuje v Berlíně a Karlsruhe) a "Dialogue with Comrade Ceausescu" (Dialog se soudruhem Ceausescem) Iona Grigorescu (*1945, Žije a pracuje v Bukurešti) dávají nahlédnout do období komunistického režimu a jeho svržení revolucí. V post-komunistickém Rumunsku zatím toto téma nebylo pořádně zhodnoceno.

Možnost hlouběji nahlédnout do dvou hlavních témat výstavy dávají dva archívy, DEA (Dada East Archive) Toma Sandqvista a CAA (Center of Art Analysis / Contemporary Art Archive) Lii Perjovschi (*1961 v Sibiu, Rumunsko; Žije a pracuje v Bukurešti). DEA nabízí poznámky a texty Toma Sandqvista, tvořící základ jeho knihy "Dada East; The Romanians of Cabaret Voltaire". CAA je informačním centrem a databází moderního umění, teorie umění, kulturních studií a kritik. Oba archivy představují póly, kolem kterých se výstava "Dada East? The Romanians of the Cabaret Volatire" točí.

Koncept: Adrian Notz, in collaboration with Raimund Meyer and Juri Steiner.
Realizace: Kunstumsetzung GmnH, Zurich; Pius Tschumi, Karin Sartori, Fabienne Ruppen, Lara Cavendisch
Zvuk: Iris Rennert
Překlad: Almus Rembges a spol.
Design: Emanuel Tschumi, Zurich (catalogue)

Vystavované předměty zapůjčeny od: Kunsthaus Zürich, Museum für Gestaltung / Grafische Sammlung Zürich, Archiv Arche Verlag Zürich und Hamburg, soukromé sbírky

Credits: Michael Ilk, Nicolae Tzone, Ion Pop, Tom Sandqvist, Romanian Ambassady in Switzerland, Berne, Romanian Cultural Institue, Bucarest; Tobia Bezzola, Alfred Bodenheimer, Roger Conover, Barbara Junod, Christian Klemm, Harry Seiwert, Christina Stefanescu, Regina Vitali, Peter K. Wehrli and André Bournot, Ruth Kunz, Aracely Uzeda from cabaret voltaire

Za pomoc děkujeme: Ernst  Göhner Stiftung Zug, Präsidialdepartement der Stadt Zürich

DADA EST? ROMÂNII DE LA CABARET VOLTAIRE

20. září 2006 - 22. únor 2007 přeložil Dominik Malý