Raoul Hausmann: DADA v Evropě

Jakmile však lidé pochopili skutečný význam a reklamní potenciál slova DADA, vznikl v Curychu v roce 1916 „Kabaret Voltaire", který hudbou, tancem a chansony z Montmartru nastavoval satirické zrcadlo kubismu a futurismu a propagoval nové druhy poezie. Zpočátku se DADA hlásilo k čirému primitivismu a bylo přijímáno curyšským publikem částečně s nepochopením a částečně s pobavením. Pak se však DADA vyvinulo do bezbřehé přizpůsobivosti času, který se poměřoval podle lidí: čím byli zkostnatělejší a senilnější, tím bylo DADA pružnější a do dneška proniklo do celého světa. Protože, jak jistě víte, DADA je pravda, jediná praktická realita skutečných lidí současnosti, neustále v pohybu v závislosti na událostech okamžiku, na reklamě, trhu, sexualitě, společenském dění, politice i hospodářství; není v něm místo na zbytečné mudrování, které nikam nevede. Ano, a já se to nebojím říct, DADA (i když je to většině lidí hodně proti srsti) duševní život odmítá. K čemu je duševní život ve světě, který funguje úplně automaticky? Jaká je v tom všem role člověka? Lidé jsou jen pošetilci, smutné postavy, hračky v moci svých vlastních výrobků. Pochopte, vy si jen namlouváte, že myslíte a činíte rozhodnutí. Představujete si, že jste originální - a jak to dopadá? Vaše okolí, tohle dusné ovzduší, uvede motor vaší duše do pohybu a ten pak už běží sám: vražda, smilstvo, válka, mír, smrt, temné praktiky, hodnoty - vše vám proklouzává mezi prsty, nemůžete to zastavit: jste pouhým nástrojem v cizích rukou. Jste oběťmi svých názorů, svého takzvaného vzdělání, kterého se celé vaší generaci dostává v hrubých dávkách z učebnic dějepisu, z občanských zákoníků a děl několika klasiků. Jste obětí svých předsudků... dadaista neuznává žádnou minulost, která by ho mohla svazovat, dadaista spoléhá na živou přítomnost, na své vlastní bytí... DaDa si upravuje svět podle vlastních měřítek a hodnot, využívá všech dostupných forem a zvyků k tomu, aby porazilo moralistický, samolibý maloměšťácký svět v jeho vlastní hře. Teď vás slyším namítat: DADA jen blufuje. Ale lidé touží po senzaci, rádi se nechávají děsit, a Dada se vypořádává se svou potřebou senzace a vážnosti právě blufováním. Blufování není etický princip, ale praktický způsob očisty: a protože DADA a blufování jsou jedno a totéž, blufování je pravda - neboť DADA je čirá pravda. A tak je DADA víc než jen způsob života, spíše než umělecké hnutí je formou vnitřního stavu jedince. DADA nám ukazuje pokrytectví světa poetických tragedií a obřadnosti. Ukazuje nám bezostyšnost vědy. Pro Dada stále ještě Slunce obíhá kolem Země... ale kdyby neobíhalo, nikdo by si kvůli tomu žádné velké vrásky nedělal. Uvážíme-li, že po šesti tisících let nikam nevedoucího duševního úsilí nás filosofie stále krutě zklamává a ani přírodní vědy nejsou schopné předložit jasnou vizi, pak jistě uznáte, že DADA, zrozené z nepostižitelnosti šťastného okamžiku, je jediným praktikovatelným náboženstvím dneška. Osvoboďte se od všech zábran, zapomeňte na svou partičku karet a důvěrné teplo rodiny - a prohlédnete triky, které s vámi hrají umělci a básníci. Naučíte se vidět věci takové, jaké doopravdy jsou: problémy zaviněné systémem, který by se bez konkrétních technických poznatků zhroutil a jejž nám DADA odhalí v celé jeho nabubřelosti a falešné pýše. Staňte se Dadaistou a můžete s námi sdílet naše potěšení z boje a z neporazitelné síly ironie.

z angličtiny přeložila Zuzana Mayerová

Der Dada 3
Berlín, duben 1920
Raoul Hausmann
překlad Jean Boase-Beier