Západní Německo

Ve studentském svazu došlo k roztržce s SPD (Sociálnědemokratickou stranou) a radikalizaci studentů provázely klasické požadavky šedesátých let: svoboda, sexuální revoluce, liberální systém, podpora Vietnamu a myšlenky krajní levice. V popředí tohoto hnutí pravice, která jižnímu Vietnamu a západnímu Německu přisuzovala stejnou roli v boji za svobodu proti komunismu, rozpoutala prostřednictvím svého listu propagandistickou kampaň, která hlásala, že studenti patří ke komunistické straně a snaží se nastolit v Německu anarchii. Hnutí nabylo na síle ve chvíli, kdy jeden student přišel o život.

V únoru se v Berlíně konal sjezd a studenti uspořádali v ulicích obrovskou demonstraci. Ve stejnou dobou se uskutečnila protidemonstrace, kterou svolal senát spolu s pravicovými organizacemi. Dva měsíce panovalo silné napětí provázené střety. Studenti organizovali protestní okupační akce a demonstrace a pravicový tisk je bez přestání napadal. Třetího dubna Andreas Baader zaútočil na dva supermarkety: byl to první čin spolku, který vešel do povědomí jako Frakce Rudé Armády (Rotten Armee Fraktion) „Skupina Baader-Meinhofová“. Rudi Dutschke, charismatický vůdce studentského hnutí, kroky takového druhu odmítl a vyzval k „dlouhému pochodu po institucích“. Jedenáctého dubna na něj třikrát vystřelil mladý malíř pokojů. Dutschke nezemřel a útočník byl zatčen.

V Berlíně následně vypukly nepokoje. Demonstranti zaútočili na budovu Springerovy skupiny, která byla hlavním tiskovým odpůrcem hnutí, a policie zasáhla. V příštích dnech se nepokoje rozšířily do 27 měst, kde se konaly největší demonstrace od doby výmarské republiky, byly stovky raněných a v Mnichově i dva mrtví. Vláda chtěla v důsledku těchto událostí vyhlásit výjimečný stav a omezit svobody zaručené ústavou.

V květnu se studenti spojili s odboráři k pochodu přes celou zem, aby dali najevo nesouhlas s výjimečným stavem. Odbory ale nevydržely a 24. června byl výjimečný stav odhlasován. Hnutí pak ochablo a rozpadlo se na mnoho drobných skupinek.

Guillaume Basset

přeložila Petra Kůsová