USA

Mezi země, které mrazení roku 1968 pocítily, patřila i Amerika: 4. dubna je v Memphisu zavražděn Martin Luther King ml. a ve více než 100 městech po celých Spojených státech vypuknou nepokoje, 5. června je zastřelen Robert F. Kennedy, na Národním sjezdu demokratické strany v Chicagu je jako prezidentský kandidát nominován vepř, policie rozhání nepokoje slzným plynem a obušky, protestuje takzvaná „Chicagská sedma“ a Huey P. Newton je obžalován ze „svévolného zabití“ a následně osvobozen.

Chaos a násilí roku 1968 otřásly i alternativní kulturou. Americké hnutí za lidská práva sice rozdělovala ideologie – nenásilná cesta na jedné straně a Černá síla na straně druhé –, všechny skupiny se však stavěly proti vietnamské válce. Poklidné studentské protesty a okupační akce policie potlačovala surovým bitím. Konec vietnamské války byl vzdor veškerým slibům Bílého domu stále v nedohlednu. Rok 1968 představoval silniční zátaras, který odklonil karavanu studentů jdoucí proti vládě na kolej násilí.

Mark Kurlansky v knize 1968: rok, který otřásl světem uvádí, že násilí vietnamské války „v roce 1968 dosahovalo vrcholu … americká armáda za sebou týden co týden nechávala stejný počet obětí jako útok na World Trade Centre 11. září 2001“. Mír a láska se z šedesátých let valem vytrácely: ten rok vypukly rasové nepokoje ve 175 městech po celé Americe, válka nabývala nevídané krutosti a Lyndon B. Johnson schlíple ohlásil, že už se nebude znovu ucházet o zvolení. Rokem 1968 hýbala jediná emoce, nikoli láska ani nenávist, nýbrž strach.

Policejní síly po celé zemi, zvláště v Chicagu a Los Angeles, se podle Kurlanského připravovaly na boj s hnutími Černí panteři a Černá síla. V Chicagu se 11 500 policistů školilo v zacházení se zbraněmi těžkého kalibru a v metodách ovládání davu. Byly nakoupeny vrtulníky a požadovány plynové masky, slzný plyn, protiostřelovačské pušky, karabiny, brokovnice a 150 000 zásobníků střeliva. Losangeleská policie koupila z armádních přebytků obrněný vůz M-8. Amerika, v čele s Chicagem a Los Angeles, se nevyhnutelně proměnila v to, co někteří, včetně Abbieho Hoffmana, označují za „policejní stát“. V době konání Národního sjezdu demokratické strany zasahovalo proti 10 000 protiválečných demonstrantů v přímém televizním přenosu 26 000 příslušníků policie a národní stráže – raněno bylo 800 protestujících.

Násilí nestupňovala jen vláda, ale i alternativní kultura. Začínaly se objevovat násilné protesty a učení o nenásilí, které hlásali dr. Martin Luther King ml. a Móhandás Gándhí, bylo zavrženo jako bezpředmětné. Hubert „Rap“ Brown prohlásil: „Říkám radši se chopte pistole. Násilí je nutnost – patří k Americe stejně jako třešňový páj.“ V roce 1969 pak Bernardine Dohrnová v rozhlasovém vystoupení vyhlásila Spojeným státům americkým válku.

Věci se měnily a měnily se rychle. Studenti a protestující už nehodlali trpět rasismus, omezování občanských práv ani jakoukoli jinou nehumánnost. V roce 1968 zmizel výraz „negr“. Vyjadřoval pasivitu – a američtí černoši povstávali, chápali se svých zasloužených práv. Kurlansky uvádí, že poté, co Stokely Carmichael, vůdce SNNC (Student Nonviolent Coordinating Committee, Studentský nenásilný koordinační výbor), v roce 1968 vymyslel název Černí panteři a následně i Černá síla, označení „černý“ se vztahovalo k černým militantům a záhy se k němu „přiklonila celá [černá] populace“.

Černá síla se neomezovala pouze na Ameriku, její názory a protesty pronikaly všude tam, kam se vydali její stoupenci. Na olympijských hrách v roce 1968 v Mexiku získali Tommie Smith a John Carlos z atletického týmu USA zlatou a bronzovou medaili za sprint na 200 metrů. Na stupně vítězů nastoupili bez bot, v černých ponožkách a s černou rukavicí na jedné ruce. Za zvuků americké národní hymny pak oba zvedli pěst v černé rukavici jako symbol Černé síly.

Nesouhlas byl způsob života, přesněji řečeno prostředek k zajištění způsobu života, o který mladí stáli. William S. Burroughs v Příchodu fialového lepšího v Esquireu v listopadu 1968 napsal:

Mládežnické bouře jsou celosvětový fenomén, jaký dějiny ještě nezažily. Nevěřím, že se mladí uklidní a ve třiceti zasednou do vedení reklamky, jak by nám chtěl režim nabulíkovat. Miliony mladých po celém světě už mají dost plytké moci, která na to nemá a klouže po podestýlce keců.

Will Yakowicz

přeložila Petra Kůsová