Mexiko

Píše se rok 1968, v Mexiko city (daleko od Berkley, Berlína, Paříže či Říma) již týdny protestují desetitisíce vysokoškolských studentů. Požadují více demokratických svobod. Jsou proti gigantismu a nákladnosti olympijských her, zatímco jejich studijní podmínky jsou tak bídné. Demonstrují proti stávajícímu vzdělávacímu systému a represivní vládě, která je u moci od revoluce v letech 1910-1920.

Deset dní před začátkem olympijských her v Mexiko City, 2. října, zorganizují studenti velkou demonstraci, která ústí na Náměstí tří kultur (Plaza de las Tres Culturas), uprostřed moderního bytového komplexu Tlatelolco. Studenti požadují jednání. Ale prezident Gustavo Díaz Ordaz a ministr vnitra Luis Echeverría se obávají, že ztratí kontrolu v zemi.  Protesty chtějí potlačit a nastolit olympijský klid a mír.

Krátce poté, co svou řeč dokončil studentský vůdce López Osuna, se začalo z okolních budov střílet. Policisté v civilu začali útočit na armádu, vyprovokovali tak přestřelku. Vojáci okamžitě zareagovali: zažehli oheň, demonstranty shromážděné na náměstí a v okolních domech začali likvidovat samopaly, a dokonce i děly. Náměstí se topí v krvi. Mrtví jsou odváženi v nákladních autech. Přes deset tisíc vojáků obklopilo dějiště Tlatelolco, aby nemohl nikdo ven ani dovnitř. Ještě po několika hodinách byly slyšet výstřely.

Britský deník The Guardian mluví o 325 mrtvých, ambasáda USA o 150 až 200, nezávislí historici uvádějí mezi 800 – 1000 mrtvými. Přesný počet obětí nebyl nikdy vyšetřen. Kdo po masakru postrádal své příbuzné, raději mlčel ze strachu před dalšími represáliemi. Přítomným novinářům byly zničeny filmy. Zatčeno bylo více než pět tisíc osob, z toho dva tisíce byly vzaty do vazby – na dny, týdny, měsíce nebo i léta. López Osuna byl vězněn dva roky, šest měsíců a devět dní. Jiní zmizeli navždy.

Podle výpovědí přeživších začal "Batallón Olimpia" – oblečen do civilu a opatřen bílými rukavicemi kvůli identifikaci – střílet na armádu, aby vyvolal ozbrojenou reakci. "Batallón Olimpia" byla tajná paramilitaristická skupina složená z vojáků. Zodpovídali se přímo prezidentovi a ministrovi vnitra a měli za úkol starat se o olympijský klid v zemi. Celá akce byla předem připravena. Výbuchy jednoho červeného a dvou zelených střeliv z vrtulníku nad náměstím daly startovací signál.

Za deset dní začaly XIX. Olympijské hry (11. - 17. října). Američané Smith a Carlos demonstrovali na stupních vítězů za černošská práva v USA. Oba byli vyloučeni z her. Země, jež okupovaly ČSSR, byly na hry vpuštěny.

„Když se při zahajovacím ceremoniálu v Bráně borců objevila československá výprava, publikum vstalo a bouřlivým skandováním „Checo checo ra ra ra“ vyjádřilo svůj postoj k jiné okupované zemi,“ tak vzpomínala na mexickou olympiádu Věra Čáslavská, „celý svět věděl, co se u nás stalo 21. srpna 1968.“

Ale svět nevěděl, co se stalo před pár dny v Mexiku.

Pravý průběh krvavého vojenského zásahu proti studentům nebyl dlouho jasný. Teprve po roce 2000 začala Komise pro lidská práva (Fiscalía para Movimientos Sociales y Políticos del Pasado – Zvláštní úřad prokurátora pro sociální a politická hnutí minulosti) vyšetřovat masakr. Komise přičetla vinu armádě a vládě, a především tehdejšímu ministrovi vnitra a pozdějšímu prezidentovi (1970-1076) Luisi Echeverríovi. Stále ale není jasné, zda je ještě dnes možné podat na ně žalobu.

Začátkem roku 2005 prohlásil Nejvyšší soudní dvůr, že protokol OSN o zločinech proti lidskosti, který Mexiko podepsalo v roce 2002, se nevztahuje zpětně na již uplynulé události. Podle mexického práva je masakr promlčen (30letá promlčecí lhůta). Vyšetřovací komise podala 19. září 2005 žalobu na exprezidenta a dalších šest obviněných. O dva dny později však soud odmítl vzít obžalované do vazby. Nejvyšší zemský soud prohlásil, že případ nemá pro zemi žádný význam, a v lednu 2006 jej odmítl převzít. Definitivně rozhodnout tedy musí příslušný druhý soudní dvůr Mexika City.

Echeverría byl na konci června 2006 překvapivě zavřen do domácího vězení pro obvinění z genocidy. Domácí vězení bylo ovšem po pár dnech opět zrušeno, neboť genocida je promlčena.

Masakry Tlaltalolca a Halconazo (masakr studentů o tři roky později – 10. července 1971) jsou považovány za začátek Guerry Sucii v sedmdesátých letech. Guerra Sucia (tzv. špinavá válka) je označení neoficiálních zákroků mexické vlády a armády proti levicově orientované opozici.

Tyto události vyvolaly masové stěhování Mexičanů do USA. Jsou také nejčastějším námětem politicky angažovaných knih mexických autorů (José Agustín, Elena Poniatowska).

Guillaume Basset

přeložila Petra Kůsová