Itálie

Studenti se tentokrát odmítli vzdát a na protest proti situaci na univerzitách, ale i proti kapitalismu v Itálii vytrvali na univerzitní půdě celé tři týdny. Rektor D’Avack ale 28. února povolal policii, která vtrhla na univerzitu a stávkující vyhnala.

Druhý den se vydala obrovská demonstrace do Valle Giulia, k fakultě architektury, aby protestovala proti policejnímu násilí. Demonstranti se vrhli na zátarasy a policie zaútočila. Pouliční boje trvaly celou noc, hořela auta a mnoho demonstrantů bylo zraněno. V novinách se 2. března psalo o „bitvě“, o „bitvě ve Valle Giulia“. Studentské hnutí se od té chvíle začalo šířit: manifestace už nebyly vnímány jen jako vyjádření studentských požadavků, ale jako boj proti globálnímu společenskému systému.

Vzhledem k tomu, že studenti se hlásili ke krajně levicovým hnutím, mocná krajní pravice vytáhla do boje. Šestnáctého března se množství neofašistických demonstrantů pod vedením dvou členů parlamentu pokusilo obsadit fakultu literatury v Římě. Část studentů je zahnala, a tak se uchýlili na právnickou fakultu a házeli židle a stoly po studentech, kteří se pustili za nimi. Jeden ze studentských vůdců utrpěl vážné zranění. Vláda ani po této události hnutí a jeho požadavkům nevěnovala pozornost.

Konflikt zároveň pronikl i mezi dělníky. Obsazování továren začalo 7. března generální stávkou ve Fiatu, největším výrobním podniku v zemi. Sedmnáctého dubna se stávkující z firmy Marzotto utkali ve Valdagnu s policií a strhli sochu Gaetana Marzotta, symbolu dynastie a firmy. Po volbách v květnu se situace v podstatě nezměnila, přestože nastoupila nová, středo-levá vláda. V létě se konflikt přenesl i do kulturních institucí, významné bylo zejména protestní vystoupení umělců a studentů na Benátském filmovém festivalu.

Na podzim se k posluchačům univerzit připojili středoškolští studenti, kteří začali obsazovat své školy a pořádat demonstrace na podporu globálního hnutí. Na nádeníky, kteří demonstrovali na Sicílii, střílela 2. prosince policie a dva z nich zabila. Druhý den na protest proti těmto úmrtím pochodovalo římskými ulicemi třicet tisíc lidí. Vzdor těmto událostem nedošlo mezi studenty a dělníky k žádnému spojení a sociální nepokoje pokračovaly až do sedmdesátých let.

Poslední noc roku se odehrála ve znamení tragédie. Jedenatřicátého prosince vtrhli studenti na okázalý večírek a jeden host po nich začal střílet: šestnáctiletý student v důsledku zranění doživotně ochrnul.

Guillaume Basset

přeložila Petra Kůsová