Hesla a nápisy na zdech: způsob vyjádření v květnu 68

Začali tisknout a šířit letáky, hnutí ale přerůstalo jejich politické požadavky a velmi záhy se objevil další prostředek: nápisy na zdech. Studenti psali nejprve po zdech vysokých škol, pak stávkující v továrnách a kulturních institucích malovali hesla v místech jako l’Odéon nebo Renault a následně se nápisy objevovaly i po pouličních bitkách v ulicích hlavního města. Skrze politickou situaci a bouřlivý vír hnutí si tento dávný vyjadřovací prostředek našel novou formu – protest.

Nápisy na zdech se v květnu 68 skutečně odchýlily od obvyklých hlášení o něčí přítomnosti typu „Byl jsem tady. Marcel.“ či vyznání lásky jako „Jean miluje Véronique.“ a proměnily se v politické protesty a revoluční slogany. Smysl hesla spoluutvářelo i místo, kde bylo napsáno: „Umění je mrtvé, nekrmte se jeho mrtvolou.“ například stálo na zdi l’Odéonu. Nápisy v té době porůznu čerpaly z odkazu francouzských básníků, jako byli Rimbaud a Artaud, francouzských surrealistů, jako byli Eluard, Breton a Aragon, a hlavně situacionistů. V nápisech se projevoval vliv surrealistické básnické hry „skvělá mrtvola“. Nápisy měly podobu krátkých paradoxů, ve kterých protiklad záporného a kladného výrazu zobrazoval naději: „Je zakázáno zakazovat!“ nebo „Pod dlažbou – pláž!“

Ústředním rysem těchto sentencí bylo mísení politických požadavků s básnickými výkřiky. Mladí do nápisů vkládali své touhy po jiném způsobu života, nesešněrovaného de Gaullovou tvrdou rukou. Surrealistické vlivy promísené s krajně levicovými idejemi dodávaly nápisům na poetičnosti a naléhavosti: „Utíkej, soudruhu, honí tě starý svět.“ Prvotní funkce nápisů, v souladu s tím, co lze nazvat „duch května“, ovšem dokládala, že tužby demonstrantů byly vedeny spíš idealismem než ucelenými politickými názory. Prohlášení studentů byla odtržená od praktických politických myšlenek a jejich vyjádření měla blíž k rebelství než revoluci. Politické cíle protestujících se neupínaly ani tak ke svržení vlády, jako ke svržení sociální a individuální kultury: k tomu, aby dali „fantazii všechnu moc“.

Takto studenti 14. května v Paříži obsadili studio výtvarného umění a vytvořili protirežimní propagandistické plakáty jako další výraz protestu. Jejich plakáty se vyznačovaly krátkými větami, hesly a karikaturami – zejména de Gaulla a francouzských policistů. Nápisy na zdech představují vyjadřovací prostředek, který je snadno srozumitelný, a obsažených sdělení si všimne většina těch, kdo projdou kolem. Tyto výtvory následně přetiskovali oficiální tiskaři. Obdobně jako nápisy na zdech také obrázky vytvořené v květnu 68 nadále symbolizují generační touhu po svobodě, se vší nespoutaností mládí.