Český úděl po 40 letech

Několik zajímavých textů týkajících se diskuse s názvem Český úděl 1968–2008 přinesly Literární noviny. Jaroslav Šabata, Jiří Pehe a Eva Kantůrková tak navázali na dnes již legendární a vášně stále probouzející texty Milana Kundery a Václava Havla. Kunderův text původně vyšel ve vánočním čísle Listů (pod tímto názvem byly vydávány Literární noviny, v dramatické době často přejmenovávané) v roce 1968 a autor v něm ocenil především odhodlání českého národa, který se nevzdal boje o vlastní svébytnost a našel v sobě sílu zařadit se k ostatním svobodným národům. Srpnové události roku 1968 se staly významným mezníkem moderní české historie.

Kundera ve svém Českém údělu položil až dramatickou otázku: zda stálo vůbec za to, zřizovat znovu uprostřed Evropy náš malý národ? Jaké hodnoty přináší a hodlá přinést lidstvu? Tímto skeptickým postojem navázal na myšlenky žurnalisty a kritika Huberta Gordona Schauera (1862–1892), který v proslulém článku nazvaném Naše dvě otázky nastavil velmi kritické zrcadlo tehdejší soudobé české politice. Podle Kundery jsme však také poprvé začali usilovat o socialismus bez tajné policie a bez omezování lidským práv a svobod.

Havel odpověděl polemikou Český úděl?, vydanou 1969 v časopise Tvář, a nazval svého kolegu „lehce skeptickým intelektuálním světákem“. V Havlově textu nacházíme především obavu z budoucnosti a jakéhosi vystřízlivění, které po srpnu postihlo celý národ. Mimo jiné vyzývá občany k tomu, aby nezapomněli na svou nekompromisní revoltu proti vpádu sovětské armády a trvali na svých hodnotách, které jsou právě v tragických dobách státu nesmírně důležité. Zdůrazňuje jim, že nesmí vnímat tíživý úděl naší země, jako krutost osudu. Každého člověka by měla motivovat především touha bít se za vlastní kulturní a společenské ideály.

Polemizuje také s Kunderovým stanoviskem, že jsme srpnovými událostmi stanuli ve středu světových dějin, že jsme po několikráté v historii dokázali bojovat za své svobody. Havel ale oponoval argumentem zcela logickým, totiž že lidské svobody jsou v civilizovaném světě samozřejmostí a že úsilí naší země je obnovit je naprosto přirozené a jakýkoli stát, který se snaží „znormalizovat“ nečinní podle Havla nic historicky nedozírného.

Symbolickým vrcholem roku 1967 byl čtvrtý Sjezd svazu spisovatelů, na němž oba literáti vystoupili. Sjezd spisovatelů oplýval atmosférou prosycenou napětím. Kunderův Český úděl byl jakousi povzbudivou reakcí, avšak jeho sjezdový projev se nesl ve znamení skepse. Jednání sjezdu otevřel právě on a hned v úvodu prohlásil, že vedení svazu vynechá již tradiční úvodní referáty, vyznačující se „mimořádnou sáhodlouhostí, autoritativností i nudou”. Kunderův projev započatý schauerovskou myšlenkou pokračoval ostrou kritikou stranické kulturní politiky: „Proto každý, kdo svou bigotností, vandalismem, nekulturností, nesvobodomyslností podráží nohy nastavšímu kulturnímu vývoji, podráží nohy samému bytí tohoto národa." Spisovatelovo vystoupení později ÚV KSČ zhodnotilo jako inspiraci pro další veřejné protistranické činnosti. V toto revolučním duchu se nesly i projevy dalších autorů - Ludvík Vaculík obhajoval právo otevřeně kritizovat vládu, A. J. Liehm se odmítavě vyjadřoval k informační politice KSČ a A. Lustig přirovnal politiku KSČ k „německé antisemitské propagandě“. Nebyli to ale pouze tito autoři, ostře projevující své názory. K jejich řadě se přidal i V. Havel, ale také Pavel Kohout, který přímo na sjezdu přečetl dopis Alexandra Solženicyna adresovaný Svazu sovětských spisovatelů. Vytvořená „jednotná fronta“ spisovatelů vyprovokovala demonstrativní odchod všech zástupců ÚV KSČ v čele s J. Hendrychem. Sjezd spisovatelů považujeme jako přelomovou událost, neboť se čeští intelektuálové veřejně a zcela kriticky postavili proti praxi komunistického aparátu. Výrazně se tak prohloubila propast mezi Svazem spisovatelů a KSČ a vůči Svazu byla podniknuta perzekuční opatření.

Návrat k tématu Český úděl a k událostem roku 1968 je zcela určitě něco pozoruhodného. Získaný nadhled čtyřiceti let nám dává možnost nového pohledu na stále zjitřené téma Českého údělu.

Erika Zlamalová