David Grossman

Jeden z nejvýraznějších současných izraelských prozaiků se narodil roku 1954 v Jeruzalémě v polsko-palestinském manželství. Vystudoval filozofii a divadelní vědu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, dlouhá léta spolupracoval s izraelským rozhlasem.

David Grossman rád odhaluje různorodost izraelské společnosti a snaží se najít zpřetrhané vazby mezi sebevědomými Izraelci, kteří nechtějí, aby jim stíny minulosti kalily zářivou budoucnost, a mezi těmi, kteří přežili holocaust; mezi Izraelci a Palestinci na okupovaných územích, mezi Židy a Araby. Jeho první román Úsměv jehněte (Chijuch hagdi, 1983) je o mladém idealistickém vojáku sloužícím na západním břehu Jordánu. Autor jako vůbec první v Izraeli nastolil otázku morálního dopadu vojenské přítomnosti na arabských územích.

Originalitou výpovědi se mezi zásadní počiny moderní světové prózy zapsal Grossmanův román Viz láska (`Ajen`erech: `ahava, 1986). Kritika knihu zařadila vedle Grassova Plechového bubínku a Rushdieho Dětí půlnoci k zásadním výpovědím o člověku v konfrontaci s dějinnými traumaty 20. století.V několika dalších dílech dal autor přednost dokumentárnímu stylu, například Žlutý vítr (Hazman hacahov, 1987) a Spánek na laně (Nochachim nifkadim, 1992).

Česky vyšely knihy Viz Láska (MF, 1996), Mít s kým běžet (2010), Pohádky pro Itamara a Rút (Garamond) a román Žena prchá před zprávou (2013).

David Grossman žije v Jeruzalémě.