Podzimní číslo Přítomnosti píše o Karlu Peckovi

Stránky Přítomnosti plní texty renomovaných politologů, historiků a lingvistů. Podzimní číslo se nese v duchu voleb v USA, kritickým prizmatem je hodnocena i reforma zdravotnictví a v neposlední řadě jsou zde opublikovány články věnované literatuře a právě vycházejícím knihám.

Rubrika „Portrét“ je věnována impozantní postavě prozaika Karla Pecky, který byl hostem Festivalu spisovatelů Praha v roce 1991. Článek s titulem „Karel Pecka: Osamělý hrdina poražené generace“ představuje autora jako „dítě první republiky“ a tvůrce silné literární generace Kundery, Vaculíka či Kohouta.

Neupadl do spárů marxistické víry a vize budoucího vývoje republiky ho dovedla k přípravě emigrace, ke které se rozhodl v květnu roku 1949. Jeho záměr byl ještě před hranicemi pohřben státní policií. Pak už nabraly události dramatický spád, Pecka byl zatčen, obviněn z velezrady a odsouzen k jedenácti letům nejtěžšího žaláře.

Trýznivé zkušenosti z vězení determinují Peckovo další literární směřování. Od velikánů literární kritiky 60. let si tak vysloužil přízvisko „český Solženicyn“, ale Pecka „nechtěl být jen dokumentátorem svých osobních prožitků, ať byly sebetvrdší, sebeautentičtější a sebenaléhavější. Cítil se být spisovatelem, a bytostný úděl spisovatele není jen zaznamenávat, nýbrž přetvářet, nejen proniknout do hloubi zkušeností, ale přesahovat je, hledat za konkrétními prožitky poznání obecnější“.

Touží v díle přesáhnout trpkost vlastního osudu, překročit stíny neodmyslitelně tíživé existence a předat tak obecné poznání. Pro spisovatele, a toho si byl Pecka vědom, je nejtěžší tvořit knihy, které neoslovují a zanikají tak v návalu nezájmu.

Rok 1989 měl být pro Karla Pecku pln příslibů, nově nabytá svoboda však zastihla autora těžce nemocného. Ačkoli byly Peckovy tvůrčí síly po listopadu 1989 tlumené chorobou, jeho knihy začaly znovu vycházet a dočkal se i zaslouženého uznání. Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy, který mu byl in memoriam v roce 1997 udělen, byl jen drobným zadostiučiněním pro autora, který do knih vložil autentičnost prožitků člověka stíhaného totalitním režimem, zklamaného polistopadovým vývojem i pocity člověka, který nesmírně miluje život.

Erika Zlamalová

foto © Viktor Stoilov