Yang Lian: Kde moře zůstává tiché

[4. část]: 3

s jistým proslovem děti půlí granátové jablko
jistý proslov představuje děti jako
oči bílé oříšky v těle
krev čiřikající pták zalitý do skla
půlka těla neviditelně se kroutící v dlaních 
a rozžvýkané růžové želé rozmazané po zubech
smrt děti viděly

to co nás opomíjí a co se bezcitně křísí zapomenutím
světlo lampy abstrahované od města za soumraku
je tu zas ale nikdy ne naposled

to co nás strhává na scestí a co je strženo příliš mnoha směry
modř vždy rozpjatá ve výšce hlavy
černající napohled
musí vždy někde s marnou nadějí výpad učinit
nechat slova, jež tvoří proslovy   zvyknout si na vředovitost davu

prázdno v očním důlku
jen v symetrii s
mořem  beztvárným pod slepými pažemi lidí
nějaký proslov nasazený do hlav   stříbrně navoněné kosti
aby se nám vetřel do hloubi
děti mandle smažené ročními dobami
se stanou
imaginací odmítnutou viděným
inspirovanou destrukcí
granátové jablko je zabalené v modrých zvápenatělých pecičkách
moře ještě nikdy neseklo za samotu
ještě nikdo nikdy tříšť pod útesem
slyšíme se  padáme jinam a tříštíme se
ne moře které nevklouzne do prázdnoty básně
děti rozřízlé dlouho mrtvým světlem  zůstávají tiché      toto pobřeží
je tam kde vidíme se plachty napínat

Přeložil Luboš Snížek