Wolf Biermann: Inventarizační balada v třicátém roce

Do třiceti jsem se nestaral
co mi život dal a vzal
za všechno se platí, to jsem znal
Velký povyk
vzbudil mé první pocty křest
nejeden nočník vylitý jsem musel snést
a z koruny trnové, jaká čest
stal se pouhý zvyk
A přesto: psí jazyk vykvétá
v loužích a v blátě
Ještě jsme veselí
a neděláme nic, jen vtipy

Proč jen do toho takhle šláp
musel se táta chovat jako chlap
a s mámou mít tak velký kvap?
– Z toho je jasné natotata
proč baladami moh jsem pak
dát tlustý svini přes čumák
zkusit vrazit levý hák
a hřebínek srazit byrokrata
A přece: psí jazyk vykvétá...

Jinými slovy, svoje triky
marně dal jsem do politiky
Vymetli se mnou za dva mžiky
Byli jako včelka malá
a když jsem se ohnat chtěl
přešel mě vtip, to bylo žihadel
když šila do mě jako bych pytel
byl, chátra přepečlivá
A přece: psí jazyk vykvétá...

Německo, to je krysí hnízdo
kamaráde, dobře si drž svoje místo
za marky, jedno které, máš jedno jisto
Sežerou tě
A zatímco do tebe zuby noří
špatně tě platí, hezky hladem moří 
A než se ráno zmátoří
vymažou tě
A přece: psí jazyk vykvétá...

Lodí svou jsem plul hrdě v dál
pro mnohé chlapík, co se nebál
ale kam jiní mizí, nechápal
Nevěděl jsem, že zklamu
Shnilými prkny teď do lodi mi teče
a z jejich držení mě berou křeče
a sotva promluvím, hned vidím v kleče
žraloků tlamu.
A přece: psí jazyk vykvétá...

Čas si s námi lehce poradí
pár let jen nechá ti síly, mládí
a pak tě klidně pomalu sklátí
do rumu historie.
No, nejsme první v dějinách
kdo na despotu ruku vztáh
a bez díků se drolí v prach
a v hlíně hnije

A přesto: psí jazyk vykvétá
v loužích a v blátě
Ještě jsme veselí
a neděláme nic, jen vtipy

A přesto: psí jazyk vykvétá
v loužích a v blátě
a neděláme nic, jen vtipy

z angličtiny přeložil Luboš Snížek