Wolf Biermann: Brechte, tví budoucí

„Vy, kdož se vynoříte ze záplavy,
v níž my jsme utonuli...“ – BRECHT,
Budoucím

Ti, na něž jsi vložil svou naději
se stejnými nadějemi jako ty ke dnu jdou
Ti, kdo kdysi měli lépe nežli ty
jít za cílem ostatních života lepšího
a v těch temných časech usedli
hrdě a maně sžít se s tvými básněmi
Ti s vráskou mezi očima
Ti s ušima zakrytýma
Ti s jazykem přibitým

Brechte, tví budoucí
čas od času
trestají
mě

Úlomky, sny pohozené přede mnou
Drť, očekávání navršená přede mnou
Odpad z dřívějších vášní mi servírují
Žluklé zbytky dřívější zlosti na mě lijí
Na hlavu mi hází popel starých požárů
Poslední zbytky drží to křeslo proti mně
označenému cejchem byrokracie
sevřenému palečnicemi privilegií
sežvýkanému a vyplivnutému politickou policií

Brechte, tví budoucí
čas od času
trestají
mě

A jakoby slepí temnotou kolem sebe
a jakoby hluší tichem kolem sebe
a jakoby němí denním křikem vítězství
uštědřují další drobné rány a
tvrdí, že právě to se naučili, ale
stále ještě mají daleko k samému
dnu velkého kalichu hořkosti
ještě daleko mají k vyžrání
bezedných zásob umaštěné chudoby

Brechte, tví budoucí
čas od času
trestají
mě

I romantický vrak byl pro mě na břeh vyvržen
Metaforu ukapávající naplavené dříví revoluce
Na mosazných štítcích jako vždy velká jména
19. století. Z vraku lze vyčíst příběh
lodi. Fošny nasáklé vodou vyprávějí
o utopené posádce. Shnilé konopí
dál žvaní o lanech a úvazech
Ano, vynořili se ze záplavy, v níž
jsi utonul a nyní země vidět není

Brechte, tví budoucí
čas od času
trestají
mě

I tito, mistře, jsou – a prozaicky – tví
budoucí; posmrtní předsmrtní lidé
plní shovívavosti pro sebe sama
Přesvědčení střídajíce častěji než vlastní střevíce
To je pravda: jejich hlasy už nehrubnou
– vždyť nemají co říct
Jejich rysy už se nepitvoří, pravda:
protože ztratily tvář. Konečně
se stal Člověk Vlku* vlkem

Brechte, tví budoucí
čas od času
bijí
mě

A jestli nakonec přece jen hosté, opilí scestnou
pravdou mých balad a rozpálení falešnou logikou
mých básní, jestli půjdou, vírou ozbrojeni, pak

zůstanu vzadu: popel svých ohňů. Pak
zůstanu tu: kontraband. A
úporně se budu držet strun na kytaře

A nemám už hlas ani tvář
a jsem jakoby hluchý mluvením a slepý díváním
a bojím se svého strachu a jsem

Brechte, tvůj budoucí
čas od času
trestá
se




*Wolf – angl. vlk, zde křestní jméno autora, použité jako dvojí slovní hříčka na rčení „člověk člověku vlkem“. (Pozn. překl.)
(V textu jsou použity citace z Brechtovy básně „Budoucím“ v překladu Ludvíka Kundery)

1972: Für meine Genossen


Z angličtiny přeložil Luboš Snížek