Wolf Biermann: Básníkova řeč po večeři v druhém hubeném roce

Ještě nejste na dně, soudruzi,
hrnce sádla privilegované kasty
Ach, jak je to dlouho, co jsem u vás žádal slyšení!

Když na noční televizní oblohu
nastoupí povinní kastráti vašimi kanály
Když na vašich osleplých obrazovkách
probleskují sterilní panny

Když vám služební večerníčci podají
prášky na spaní bednou vám předepsané
Soudruzi, fajn, nechme tak, ale:

Když krmí vás svou hnusnou
ideologickou šlichtou ti tlustí kuchaři
Pak uznávám, mučí mě strašlivý hlad
a k smrti mi chybí, soudruzi, strava méně mdlá:
Kus flákoty do zubů. Jen si zkuste vzpomenout:
Smažit skoro bez tuku, solit až nakonec
aby nevyprchaly nebeské šťávy
A k tomu můj salát se správným množstvím
kejenského pepře, který ještě dlouho po jídle
pálí na patře, pak citrón a česnek
rozsekaný a plující v oparu olivového oleje
Červená rajčata s okurkami ruku v ruce
při své svatbě na křupavé loďce ze salátu
A sůl a sůl! Moudrost moří, která umřela:
To lahodné, nezdravé koření, sůl!
A pak, ten chlad, když vše zapijeme mlékem,
jemným, zdravým nápojem z oblých pohárů!
Z toho byste si měli vzít příklad, vy prasata!

Ó soudruzi, prosím zkuste si vzpomenout:
Lidé vždycky měli rádi
tlusté hovězí na pánvi!
Ale ne v úřadech!

Mezi námi: ta vaše další velká chlastací schůze,
soudruzi, nezačíná náhodou
pohřební hostinou?
Na hrobě revoluce?!

z angličtiny přeložil Luboš Snížek