Vedro

Ve vedru Řecka
naše hrudní kosti přiražené k sobě
až vytryskla voda.
Spolu s tvými polibky
piju tvůj pot
tvůj vzdech
ve stínu okenic.
Když přicházelo
divoké odpoledne i tys tam planul
se svými zcuchanými vlasy
božskými řasami
lámavým smíchem
skrze slaná prizmata vášně.
V tom syčícím horku
v totálním klidu –
jediný stín nad námi
černý jako osud –
obrys naší existence
jako rovnice hmyzu.
Srpen se pohodlně rozvaloval
a neúnavné cikády
zvučely ozvěnou závěrečných not drozdího zpěvu.
Vzduch se ani nepohnul…
Pedantická moucha jež všechno pokálí
usedá na tvůj úd
a pije tvou mízu.
Se svým megafonem projíždí kolem
prodavač melounů.
Odpoledne mi leží u nohou            
jako uťatá hlava.