Ukázky z poezie

Daleko od stáří

Lačná změť zaskočená nádhera
dvojznačnost spadne z kola mladá Kasandra
na mě udělá dlouhý nos zaváže můj nový obličej na obou koncích

jeden se staví do řady kvůli kontrole jakosti
druhý hledá rovnováhu na márách

v porodních bolestech němota jich obou
pod tímtéž prostěradlem v trýznivé básnické skladbě


Báseň z přechodného období

Na jedné straně oheň na druhé voda uprostřed čepel nože
na níž se jako mladá houba sebraná za rozbřesku
odděluje má duše od svého drahého kořene

v plamenech hyne jedované klubko slov
ve vodách tone porozumění jež nikdo nepotřebuje
na mém malém macintoshi uvidíš jisté okénko
až poté co jsi zavřel vševědná okénka
předchozí

ale někde v popeli či v bahně železné opony
se podivuje nad sebou samou ruka která se právě
naučila abecedu


Berlínský pastel

Není ani zapotřebí přípravných stadií
lživého stavu milosti
ve světle podzimního jitra na dávno
zcivilizované slavné hlavní ulici kde bytují
jen šťastlivci
netečná ruka provádí měření zatlouká kolíky
na pozadí Missa solemnis
pracuje s velkou přesností bezchybně odděluje
mé mládí od jeho popisu
melodram od dramatu
rytmus úderů zní pojednou
šťastně téměř útěšně z jednoho konce ulice
a jako vodopád drsných potřebných nadávek
z konce druhého


Tento rok v měsíci březnu

Konec je daleko vpředu, toť vše. Perspektivy
se někdy ohlédly i po mně, promlouvaly
ve svém jazyce a těkaly od jednoho k druhému. Večer
se dívám na politickou mapu světa a dvakrát tomu nerozumím,
živočichové všeho druhu se ženou do neštěstí v sarkastické suti
paměti, cítím se dobře, no ovšem, tolik povyku
při oslavě nicoty, ó ano, poručím
magnetu, aby se krouživým pohybem kolem čela snesl dolů,
a on se snese, poručím smyšlence,
aby trouchnivěla u dveří v potemnělé hale, dokud
se z výše mého předrahého věku
ozývají hromy blesky a déšť pořád nepřichází


Mnohem později

Kdysi jsem bez milosti fackovala
jícen sopky.

Teď se sotva odvažuji vydechnout
pod  zlacenými bagančaty
pohádky.

O tom všem
promluví někdo
mnohem později
a někdo jiný
jí řekne že lže


Seřazení na startu

Copak se ještě můžeš naučit

změň se změň

tma zapouští kořeny
v klokotající zřítelnici

předběžné testy body pro ty z východu
chuť do života někdejšího umírajícího
na vahách přesto váží víc
než dědičný erb

stůj rovně pěkně se usmívej
poslušně přesvědčivě a správně popiš
tradiční cvičiště na kterém tě nepředběhne ani ďábel
místo lehkých omáček z exotických bylin
laciný výtažek ze schizofrenie sarkasmu ospalosti
nezměrná nenávist k systému
nezměrná láska k rodinnému krbu
k níž tě sám systém donutil

a co vlastně musíš odmítnout se učit

dějiny si zlomily vaz zhnusené hejno
na ně číhá při úpatí hory v Getsemane

nezastavuj se za cílovou čarou
stojí tvůj bratr dvojče s nastaveným kloboukem


Tuctové rozuzlení

Může být tma mnohojazyčná?
a pokud ne, proč jsem ji dnes ráno slyšela
říkat tutéž věc v několika jazycích,
a viděla ji, jak se krade, zahalena do syntagmat,
ke kruhu vedle mapy,
v němž jsem náhodou pobývala?
Zůstal v něm uzavřen jen strmý břeh,
romantická pustina, poslední bod
oficiálního programu, živý a kluzký
v rybářské síti příslibu.
Z výšin se za víření bubnů
v šatech sudičky vrhá
do valčíku proslulosti a jeho učeného objetí
tuctové rozuzlení.


Na lovu ostatků

Poustevna těžce budovaná
od prvních desek knih ke čtvrtým deskám
na prahu čarovné válečné lsti mládí
vánice v níž jsme se potkali
dychtivost kvůli níž vyhnal svět pupeny
onoho letního dne podél srázného pobřeží

z její věžičky odchází spolu s tebou
věčnost na lov ostatků
po její tuctové torbě touží
stáda Kyklopů a bakchantek
ezopské roje spojující mezi sebou
černé cizí čtvercové značky na mapě

v cele na okraji lůžka
tápe volitelná syntax
a ve svém vlastním nimbu
jako na improvizovaném popelníku
zapomenutém Pánem Bohem doutná
naše společná minulost.



Koloběh kompromisu v přírodě

Něco určitého šupinatá rukavice beztvaré nebezpečí
přitahuje zprofanovaná slova mlhu v slovnících světa
na hoře masek se pracně snaží vzejít slunce
jeho paprsky se ztratí ještě na jedno roční období jeden po druhém
mysl se smiřuje se všemi variantami smrti
duše jen se zmatečným ostřím posledního dějinného údobí

šťastni budeme ze strachu aby se nemstilo
nešťastní ze strachu abychom nedošli tak daleko
že se za ně budeme mstít



Přeložila Lidia Našincová
foto © archiv Festivalu spisovatelů Praha