Tělo je Vítězství i Porážka snů

Tělo je Vítězství snů
když se nestoudně jako voda
probírá z dřímoty
a jeho neštovičné důlky, jizvy
a podobná znaménka dosud spí
jeho temné olivové háječky
lásky
chladivé na pohmat.

Tělo je Porážka snů
rozprostřená dodaleka a doprázdna
(když zavoláte, slyšíte ozvěnu)
se svými anemickými drobnými chloupky
nemilovanými časem
zraněné, štkající,
nenávidějící svůj vlastní pohyb
svou původní černou barvu
postupně vyblédá
a když se probudí zaklapne svůj vak
zavěšený dlouhé hodiny v prachu
na háčku bolesti

Tělo je Vítězství snů
když klade jednu nohu před druhou
a získává něco prostoru.
Místo.
S těžkým přidupnutím.
Smrt.
Když si tělo získává místo
na městském náměstí
skrze smrt
a jako vlk s planoucím čenichem
vyje „Chci to“
„Nemůžu to vydržet“
„Vyhrožuju – bouřím se“
„Dítě mi hladoví

Tělo rodí svou spravedlnost
a brání ji.
Tělo vytváří květinu
vyplivuje hrob
kácí se, vznáší se
víří kolem žumpy
(ohybu světa)
tělo ve snu triumfuje
nebo se ocitá nahé v ulicích
souženo bolestí:
ztrácí zuby
chvěje se láskou
rozlamuje svou zemi jaké meloun
a končí.


Přeložil Miroslav Jindra