Tariq Ali: výňatky z knihy Hovory o impériu a odboji

Nelze popřít existenci skrytého pocitu nadřazenosti bílých. Uvedu konkrétní příklad: vzpomeňme si na tragédii z 11. září, kdy v New Yorku a ve Washingtonu zahynulo mnoho civilistů. Od celého světa se očekávalo, že po nich bude okázale truchlit, alespoň takový dojem vzbuzovaly sdělovací prostředky. A proč? Protože to byli občané Spojených států amerických.

Když zahynou občané Afghánistánu při bombardování, které nerozlišuje civilisty, řekne se, že zahynuli omylem – jako při bombardování svatební oslavy, k němuž zavdalo podnět několik výstřelů rozjásaných svatebčanů a nějaký americký voják si řekl: „Pane bože, oni na nás útočí. Okamžitě bombardovat, až z nich polezou střeva.“ Totéž platí o všech, kteří dnes v Afghánistánu umírají hladem. Na těchto mrtvých nikomu příliš nezáleží. Nikdo nikdy nepostaví památník obyčejným Afgháncům, kteří zahynuli při bombardování. Byla to jen primitivní pomsta a tak jsem to tehdy také nazval.

Proč pokládáme životy Afghánců za méně důležité? Protože za všemi našimi krásnými řečmi se skrývá přesvědčení, že jsme nadnárod, nadrasa a nadlidé. Všimněte si přezíravého způsobu, jakým jsou popisovány oběti na životech v Iráku. Jeden můj irácký přítel se zúčastnil, aniž byl pozván, konference pořádané americkým Ministerstvem zahraničí a spřátelenými Iráčany. „Byl jsem zděšen,“ řekl mi později, „ze způsobu, jakým mluvili o civilních obětech – jak velký počet civilních obětí je přijatelný.“ Iráčané i Američané se údajně shodli na čísle 250 000 – víc by to být nemělo. Čtvrt milionu mrtvých je přijatelné? Tři tisíce mrtvých ve Spojených státech amerických není přijatelné, ale čtvrt milionu mrtvých v Iráku přijatelné je. Není to snad mimořádně groteskní ukázka toho, že životy oněch chudáků vůbec nic neznamenají? Dnešní rasismus má jinou podobu než v dřívějších impériích, ale existuje stále.

Mnoho amerických občanů – neříkám, že všichni – si žije v pohodlí a spotřebovává ropu, aniž by se zajímali, odkud pochází. Měli by myslet na lidi v zemích, odkud se ropa dováží, a uvědomit si, jak velice americká politika ovlivňuje jejich život, a pro dobro svých dětí a všech příštích generací si položit otázku: „Je možné žít neomezeně dlouho ve světě, kde jsou všechny hodnoty vzhůru nohama?“ Protože dnešní svět je navzájem propojený a provázaný, a pokud nepodnikneme vážné kroky, abychom současný stav napravili, může být do konce století po všem.

Přeložila Zuzana Mayerová