Sylva Fischerová: Podsvětní město

... a jako bys byla bez rukou, jen poryvy větru
tě dosmýkají k bráně Žalu.
A tam se pije. V podsvětním městě
pijou i zvířata, tygři chlastají pálenku
a nadávají na dějiny. Jaká svoboda,
když čas je plot
a člověk něco
v noci s korytem plným rygolů,
něco co vodí tím korytem
své otce na kraj času,
a oni umírají v půlce cesty -
Z procesí principů
teče nuda jak nudle,
červená jako červená řepa.
A Diabolos v uchu našeptává, že tohle město
je reklama,
kulisa postavená pro film
kterému stejně nikdo nebude rozumět –
Zrušit ten rezignovaný tón; tu pomalost těsta
co už vydalo
svůj záchvěv myšlenky
a teď se topí v setrvačném třesu sulcu;
tu anonymitu vyřízených, šmíráky co v šedivém ránu
čumí na koberec z dřevěných kostek,
tam si hraje Emanuel, spasitel světa,
je celý z vláken
vařeného hovězího.
Svět je placenta, najdeme
to dítě?



Sylva Fischerová: V podsvětním městě (vydala Mladá fronta v roce 1994)
báseň ze strany 59-60