Uplynuly čtyři roky, co skupina US Navy SEALs zavraždila Usámu bin Ládina při nočním přepadu vysokou zdí obklopeného sídla v pákistánském Abbottábádu. Zabití bylo zlatým hřebem prvního Obamova prezidentského období a hlavním faktorem jeho znovuzvolení. Bílý dům stále tvrdí, že mise byla událostí celoamerického významu a že vrchní generálové pákistánské armády a pákistánské zpravodajské služby ISI o přepadu nebyli předem informováni. To je lež, stejně jako mnoho dalších položek v účtu Obamovy vlády. Historku Bílého domu by mohl možná napsat Lewis Carroll: opravdu by si bin Ládin, cíl masivní mezinárodní štvanice, zvolil za nejbezpečnější místo k životu a pro vedení operací al-Káidy letovisko čtyřicet mil od Islámábádu? Skrýval se na veřejnosti. Tak pravila Amerika.

Nejokatější lží bylo, že o americké misi nebyli nikdy informováni dva nejvyšší pákistánští vojenští velitelé – generál Ashfaq Parvez Kayani, náčelník vojenského štábu, a generál Ahmed Shuja Pasha, generální ředitel ISI. Na tomto stanovisku Bílý dům zůstává i navzdory řadám zpráv, které navodily mnohé otázky, včetně té od Carlotty Gallové v New York Times Magazinez 19. března 2014. Gallová, která strávila dvanáct let jako korespondentka Times v Afghánistánu, napsala, že podle sdělení „pákistánských vládních představitelů“ Pasha před přepadem věděl o bin Ládinově přítomnosti v Abbottábádu. Sdělení popřela jak americká, tak pákistánská strana, a tím to skončilo. Imtiaz Gul, výkonný ředitel Centra pro výzkum a bezpečnost, islámábádského think tanku, ve své knize Pakistan: Before and After Osama (Pákistán: před Usámou a po něm, 2012) napsal, že hovořil se čtyřmi důstojníky tajných služeb, kteří – v souladu s obecně zastávaným přesvědčením místních – prohlásili, že pákistánská armáda musela o operaci vědět. Téma se opět oživilo v únoru, kdy Asad Durrani, generál ve výslužbě, který na počátku 90. let býval šéfem ISI, řekl reportérovi z al-Džazíry, že je „docela možné“, že vysocí představitelé ISI nevěděli, kde se bin Ládin skrývá, „ale je vysoce pravděpodobné, že to věděli. A šlo o to, aby bylo jeho sídlo odhaleno v pravý čas. A tím pravým časem byla doba, kdy můžete získat nějakou protihodnotu – pokud máte někoho jako Usámu bin Ládina, nepředáte ho do Spojených států přece jenom tak.“

Letos na jaře jsem Durraniho kontaktoval a sdělil mu podrobnosti, které jsem o přepadení bin Ládina zjistil z amerických zdrojů: že byl Bin Ládin vězněm ISI v abbottábádské usedlosti od roku 2006; že Kayani i Pasha věděli o útoku předem a že zajistili, aby dvě helikoptéry přepravující přes Pákistán do Abbottábádu příslušníky SEALs nevyvolaly žádný poplach; že CIA nezjistila bin Ládinovo místo pobytu sledováním jeho kurýrů, jak tvrdí Bílý dům od května 2011, ale od jednoho dřívějšího vysokého důstojníka pákistánské rozvědky, který tajemství vyzradil za 25 milionů dolarů nabídnutých USA, a že i když Obama přepad nařídil a team SEAls jej provedl, mnoho dalších vládních vysvětlení bylo nepravdivých.

„Až vaše verze vyjde – pokud vyjde – lidé v Pákistánu budou strašlivě vděční,“ řekl mi Durrani. „Protože lidé už dávno přestali věřit tomu, co o bin Ládinovi říkají oficiální představitelé. Bude to mít za následek nějaký negativní politický komentář a trochu zloby, ale lidé rádi uslyší pravdu, a to, co mi říkáte, je v podstatě to, co jsem slyšel od dřívějších kolegů, kteří se od té události vydali na misi hledání faktů.“ Jako bývalý šéf ISI se prý krátce po přepadu dozvěděl od „lidí ze ,strategické komunity‘, kteří by měli vědět“, že tu je jeden informátor, který USA upozornil na bin Ládinovu přítomnost v Abbottábádu a že USA po jeho zabití nedodržela sliby a Kayaniho a Pashu přestaly krýt.

Hlavním americkým zdrojem se ukazuje být jeden penzionovaný vysoký představitel zpravodajských služeb, který byl dobře informovaný o tom, že tehdejší rozvědka věděla o bin Ládinově přítomnosti v Abbottábádu. Byl také zasvěcen do cvičení SEALs na tento útok a do nejrůznějších zpráv po akci. Dalšími dvěma americkými zdroji, které měly přístup k potvrzujícím informacím, byli dlouholetí konzultanti Velení zvláštních operací. Navíc jsem z Pákistánu získal informaci o obrovském zděšení mezi vysokými činiteli ISI a armády – jak později dosvědčil Durrani – po Obamově rozhodnutí okamžitě publikovat zprávy o bin Ládinově smrti. Bílý dům na žádosti o vyjádření neodpověděl. 

Začalo to jedním krtkem. V srpnu 2010 se jeden bývalý vysoký důstojník pákistánské rozvědky obrátil na Jonathana Banka, tehdejšího místního šéfa CIA na americké ambasádě v Islámábádu. Nabídl se, že za odměnu, kterou Washington vyhlásil v roce 2001, CIA prozradí, kde se nachází bin Ládin. Krtci bývají podle CIA nespolehliví, takže odpovědí z ústředí CIA bylo vyslání týmu s detektorem lži. Informátor prošel. „Takže teď máme tip, že bin Ládin žije v usedlosti v Abbottábádu, ale jak se přesvědčit, že to je skutečně on?“ obávalo se tenkrát CIA, jak se mi svěřil penzionovaný představitel americké rozvědky.

Koncem podzimu 2010 USA o krtkovi i nadále mlčelo a Kayani a Pasha dál tvrdili americké protistraně, že o bin Ládinově pobytu nemají žádné informace. „Dalším krokem bylo vymyslet, jak do toho opatrně zasvětit Kayaniho a Pashu – jak jim říct, že máme informace, které naznačují, že v tom objektu je významný cíl, a zeptat se jich, co o tom vědí,“ pokračuje penzionovaný zpravodajský důstojník. „Objekt nebyl ozbrojená enkláva – žádné kulomety okolo, protože bylo pod kontrolou ISI.“ Krtek USA vypověděl, že v letech 2001 až 2006 žil bin Ládin s některými ze svých manželek a dětmi nezjištěn v hindukúšských horách a že „ISI se k němu dostalo, když uplatilo několik lidí z místního kmene, aby jej zradili.“ (Zprávy po útoku tvrdily, že v tomto období se nacházel kdekoliv jinde v Pákistánu.) Krtek také Bankovi vypověděl, že bin Ládin je těžce nemocen a že už na samém počátku jeho uvěznění v Abbottábádu ISI přikázalo Amiru Azízovi, lékaři a majoru pákistánské armády, přestěhovat se do sousedství a poskytnout mu léčbu. „Pravdou je, že bin Ládin byl invalidní, ale to se nesmí říkat,“ řekl penzionovaný zpravodajec. „Znamená to, že jste, kluci, zastřelili mrzáka? Co se chystal sáhnout po AK-47?“

K potřebné spolupráci došlo za nedlouho, protože Pákistánci se chtěli ujistit o pokračující dodávce americké vojenské pomoci, z níž významnou část tvořily protiteroristické fondy určené na osobní bezpečnost, tedy neprůstřelné limuzíny a osobní či domovní ochranky vůdců ISI, vysvětluje penzionovaný zpravodajec. Dodal, že tu byly i zákulisní osobní „pobídky“, které byly Pentagonem financovány z rezerv pro nepředpokládané výdaje. „Zpravodajská komunita věděla, že Pákistánci musí souhlasit ve vlastním zájmu – a tohle byla mrkvička. A oni si tu mrkvičku vybrali. Bylo to win-win. Bylo v tom z naší strany i trochu vydírání. Nadhodili jsme, že bychom mohli pustit informaci, že mají bin Ládina hned za rohem. Věděli jsme, že jejich přátelům i nepřátelům“ – Tálibánu a džihádistickým skupinám v Pákistánu a Afghánistánu – „by se to nelíbilo.“ 

Rizikovým faktorem v tomto počátečním bodě, alespoň podle vyjádření zpravodajce na penzi, byla Saúdská Arábie, která od zadržení bin Ládina Pákistánci jeho pobyt financovala. „Saúdové nechtěli, abychom se dozvěděli o bin Ládinově přítomnosti, protože ten měl saudskoarabské občanství, a tak Pákistánce přesvědčili, aby ho někam schovají. Saúdové se báli, že pokud se to dozvíme, mohli bychom na Pákistánce tlačit, ať bin Ládina nechají vypovídat, jaký vztah mají Saúdové a al-Káida. A sypali do toho peníze – spoustu peněz. Pákistánci si zase dělali starosti, že Saudové by se mohli uřeknout, že oni mají bin Ládina. Obávali se, že pokud by se Američané něco o bin Ládinovi dozvěděli z Rijádu, nastalo by peklo. To, že se Američané o bin Ládinově uvěznění dozvěděli od nějakého krtka, nebylo ještě to nejhorší.“

 

***

[Svůj vliv mělo] i to, že Pákistán má jaderný arzenál, což často západní tisk popisuje jako „islámskou bombu“, kterou může Pákistán v případě krizového vztahu s Izraelem převézt do jakékoliv k boji připravené země na Blízkém východě. Když Pákistán v 70. letech začal budovat své zbraňové systémy, USA se koukaly jinam, a dnes se má obecně za to, že vlastní víc než stovku jaderných hlavic. Ve Washingtonu si uvědomují, že americká bezpečnost závisí na udržování silných armádních a zpravodajských vazeb s Pákistánem. Toto přesvědčení se odráží i v Pákistánu.

 

***

Bin Ládinova usedlost ležela necelé dvě míle od pákistánské Vojenské akademie a velitelství pákistánského bojového praporu se nacházelo ještě asi o míli dál. Abbottábád je necelých 15 minut helikoptérou z Tarbela Ghazi, důležité základny pro tajné operace ISI a výcvikového zařízení pro ochranu pákistánského jaderného arzenálu. „To proto ISI v Gházi rozhodlo, proč bude bin Ládin v Abbottábádu,“ uvažuje penzionovaný zpravodajec, „aby byl pod stálým dohledem.“

 

***

Stráže ISI měly u abbottábádské usedlosti nepřetržitou službu a dohlížely na bin Ládina a jeho manželky a děti. Měly rozkazy stáhnout se hned, jak uslyší motory amerických helikoptér. Ve městě byla tma: elektřina byla odstavena na rozkaz ISI několik hodin před začátkem přepadu. Jedna z helikoptér Black Hawk havarovala mezi zdmi objektu, mnoho členů posádky bylo zraněno. „Vojáci, věděli, že délka přepadu musí být co nejkratší, protože svým příletem zburcují celé město,“ vypověděl penzionovaný zpravodajec. Kokpit havarovaného Black Hawku, s jeho komunikačním a navigačním vybavením, musel být zničen útočnými granáty, což mělo za následek řadu explozí a oheň viditelný na několik mil. Dvě helikoptéry Chinook přiletěly z Afghánistánu do blízkosti pákistánské zpravodajské základny, aby jí poskytly logistickou podporu, a jedna z nich byla okamžitě vyslána do Abbottábádu. Jelikož však helikoptéra byla vybavena zásobníkem paliva pro dva Black Hawky, musela se nejdřív přenastavit na přepravní helikoptéru. Havárie Black Hawk a potřeba odletět v náhradní helikoptéře byla nervy drásající a zdržující komplikací, ale SEALs dál pokračovaly ve své misi. K žádné přestřelce při vstupu do objektu nedošlo; stráže ISI už byly pryč. „V Pákistánu má každý pušku a vysoce postavení, bohatí lidé jako ti, co bydlí v Abbottábádu, mají ozbrojené ochranky, ale v usedlosti přesto žádné zbraně nebyly,“ podotýká zpravodajec na penzi. Kdyby se tam projevil nějaký odpor, jednotka by byla velice zranitelná. Místo toho, jak připomíná zpravodajec ve výslužbě, spojovací důstojník ISI, letící se SEALs, je navedl do setmělého domu i nahoru po schodech k bin Ládinovým pokojům. Pákistánci SEALs varovali, že schodiště mezi prvním a druhým podlažím přehrazují těžké ocelové dveře; bin Ládinovy pokoje byly ve třetím podlaží. Jednotka SEALs použila k otevření dveří výbušniny, to se obešlo bez zranění. Jedna z bin Ládinových manželek hystericky křičela a kulka – snad zbloudilá – ji zasáhla do kolene. Kromě těch, které zasáhly bin Ládina, nebyly vystřeleny již žádné jiné. (Dle Obamovy administrativy tomu však bylo jinak.) 

„Věděli, kde je cíl – třetí patro, druhé dveře vpravo,“ řekl vysloužilý zpravodajec. „Jděte přímo tam. Usáma se schoulil a utíkal do ložnice. Dva střelci jej pronásledovali a spustili palbu. Velmi prostý, velmi přímočarý, velmi profesionální zásah.“ Podle penzionovaného zpravodajce některé členy SEALs později šokovalo prvotní tvrzení Bílého domu, že bin Ládina zastřelili v sebeobraně. „Šest nejlepších příslušníků SEALs, nejzkušenějších poddůstojníků, čelících neozbrojenému postaršímu civilistovi, jej muselo zabít v sebeobraně? Dům byl neudržovaný a bin Ládin žil v cele s mřížemi na oknech a ostnatým drátem na střeše. Pravidlem bojové akce bylo, že pokud se bin Ládin bude nějakým způsobem bránit, měli svolení zabíjet. Ale pokud měli dojem, že může mít nějaké prostředky na obranu, například vestu s výbušninami pod pláštěm, mohli ho zabít také. Takže tu byl chlapík v podivném hábitu, a tak jej zastřelili. Ne proto, že sahal po zbrani. Pravidla jim dala absolutní moc zabít.“ Pozdější tvrzení Bílého domu, že jeho hlavu zasáhly pouze jedna nebo dvě střely, je dle penzionovaného zpravodajce „hovadina“. „Jednotka prošla dveřmi a smázla ho. Jak říká SEALs: ,Nakopali jsme mu prdel a sebrali plyn.ʻ“

Po zabití bin Ládina „tam SEALs pořád byli, někteří zraněni po nehodě, a čekali na podpůrný vrtulník,“ říká penzionovaný zpravodajec. „Dvacet tísnivých minut. Black Hawk pořád hoří. Ve městě žádná světla. Žádná elektřina. Žádná policie. Žádné hasičské vozy. Žádní vězni.“ Bin Ládinovy manželky a děti tam byly ponechány, aby si je ISI sama vyslechla a přemístila. „Přes všechny řeči,“ pokračuje zpravodajec, neexistovaly „žádné odpadkové pytle plné počítačů a úložných zařízení. Ti chlápci si prostě nacpali do batohů knihy a papíry, co našli v jeho pokoji. SEALs tam nebyli, protože si mysleli, že bin Ládin vede nějaké řídící centrum pro operace al-Káidy, jak později Bílý dům sdělil médiím. Stejně tak v domě nebyli žádní zpravodajští odborníci shromažďující informace.“

Při běžné útočné misi, vysvětluje zpravodajec ve výslužbě, by se vůbec nečekalo, až dosedne podpůrný vrtulník. „SEALs by ukončili misi, vyhodili zbraně a vybavení a nacpali se do zbylého Black Hawku a di-di-maued“ – vietnamský slangový výraz pro „vzít roha“ – „s chlápky zavěšenými ve dveřích. Nevyhodili by vrtulník do vzduchu – žádné zařízení nemá cenu tuctu životů – pokud by nevěděli, že jsou v bezpečí. Místo toho tam stáli před domem a čekali na autobus.“ Pasha a Kayani všechny svoje sliby dodrželi.

 

***

Tisková oddělení Bílého domu byla na briefingu krátce po Obamově prohlášení srozuměna s tím, že smrt bin Ládina byla „vyvrcholením roků pečlivé a vyspělé zpravodajské práce“, která se zaměřila na sledování skupiny kurýrů, včetně jednoho, o němž se vědělo, že má k bin Ládinovi blízko. Novináři se dozvěděli, že tým speciálně vybavených analytiků CIA a Národní bezpečnostní agentury sledoval kurýra do velmi zabezpečené, za miliony dolarů postavené usedlosti v Abbottábádu. Po měsících sledování měla americká zpravodajská komunita „vysokou jistotu“, že v objektu se vyskytuje velmi důležitý cíl, přičemž „se s vysokou pravděpodobností jedná o Usámu bin Ládina“. Americký útočný tým musel při vstupu do usedlosti podstoupit přestřelku, při níž byli zabiti tři dospělí muži – dva z nich měli být kurýři –, ten třetí bin Ládin. Na otázku, zda se bin Ládin bránil, jeden z tiskového oddělení odpověděl, že ano: „Vzdoroval útočným silám. A byl zabit v přestřelce.“

 

***

 

Obama se dnes nemusí snažit o své opětovné zvolení, jako tomu bylo na jaře 2011. Jeho principiální stanovisko ohledně navržené jaderné dohody s Íránem říká mnohé, stejně jako jeho rozhodnutí vládnout bez podpory konzervativních republikánů v Kongresu. Lhaní na vysoké úrovni nicméně zůstává modem operandi americké politiky, stejně jako tajné věznice, útoky drony, noční přepady zvláštními jednotkami, překlenování řetězců velení a odříznutí těch, co by mohli říci ne.

.

.

Vybral a přeložil Luboš Snížek.