Rhea Galanaki: Básně

Nekácené lesy Arkádie
za soumraku vyučují dórský řád
s chvěním laně zaslechnuvší lva.

Kulhavá katarze plíží se kapradím.

* * *

Oči z pentelského mramoru asfodely
plní se slzami nad pachem lidského masa
které se škvaří při barbarském hodokvasu.

Tělo, jehož jsem se kdysi dotkla a pamatuji se.

* * *

Řecká krajina

Obzor posetý horami
kde si tak rády hrají Erínye
na schovávanou a se smíchem vynášejí rozsudky.

* * *

Ikaros

Řekl
nestačí nedbat rad vlastního otce
musíš se vzepřít samotnému osudu
který ti stanovil smrt v Egejském moři.

Povídá se
že se zřítil do propasti.

* * *

Slova vytesaná na řeckém náhrobku a živé
jak pět prstů všechny smysly.

A nenacházím odvahu se tázat, Aristogeitóne,
proč opouštíš svou zemi a kam odcházíš.

* * *

Čelo vyřezávané truhly
rozhodnutí zanechat a začít
slova kladená symetricky proti sobě
společně s ptáky a cypřiši.