Petros Tatsopoulos: Barbecue

Když jsem byl malý, bál jsem se smrtí všeho druhu. Nejpravděpodobnější byla smrt zapříčiněná drakem. V sousedství se volně pohybovalo asi tucet toulavých draků. Celé dny se schlíple  motali kolem kanálů a v noci zapalovali kůlny. Kdykoli jsem slyšel požární sirény, vplul jsem pod postel. Potom jsem se bál krále. Pořád ještě jsme měli krále. Byl zřejmě pohledný – pyšně shlížel při přehlídce z koně – ale uměl karate, ju-jitsu a spoustu triků. Nerozmýšlel se dvakrát, aby mi uštědřil vzadu na krk pohlavek, když  mu matka řekla, že jsem prskal polévku. A potom mě taky děsila nedaleká řeka. Napuchl jsem při prvním lijáku a vylezl na skříň. Upřímně řečeno, bál jsem se všeho. Jediné, co mi nehrozilo, byla smrt dnes kolem dokola. Nikdy jsem si nemyslel, že se dá zemřít na nudu.

Zpočátku to nevypadalo na smrt. Připadalo mi to jako jasná věc. Okay, Vanesse se blížila šedesátka, ale ani já už nebyl žádné mládě. Bylo mi přes čtyřicet. Určitě jsem vypadal mladší, pořád jsem byl zdráv, ale bylo stále těžší a těžší omámit starší ženu, která hledá mladé maso. Za několik měsíců jsem měl dostat vale z práce. Už žádná masáž, žádný sex, žádné peníze. Dvacet let jako gigolo a neušetřil jsem ani vindru. Musel jsem být idiot. Vanessa mi to řekla do tváře. Nebyl jsem dost hezký a mladý. Ideální samec pro kyprou šedesátnici. Čiperná starší rozvedená, která si na vás dělá výsadní právo. Teoreticky řečeno, nikdy jsem neunikl z její vily. Kdybych se odvážil odejít předními dveřmi bez dovolení, našel bych vchod zavřený. Kdybych se přivázal k zábradlí, poslala by na mě ohaře. Jestliže počkám, dostanu jednou její pozůstalost. Pak bych si sám dal inzerát do novin. Potom bych se přivěsil na nějakého mladého zajíčka a podrobil bych ji stejnému mučení. Potom a až potom. Ani o minutu dřív.

Myslel jsem si, že jsem schopen ji podvádět. Uniknout z jejího dozoru. Po tolika letech jsem se naučil, jak vytěžit nejvíc i z té nejmíň slibné příležitosti. Když jsem nakupoval v supermarketu nebo běhal v parku v kraťasech. Zapomněl jsem, že i Vanessa zná všechny ty úklady z doby, kdy byla ještě vdaná. Vůbec neměla v úmyslu mi věci zlehčovat. Vrchní sluha se mohl postarat o naše zásoby. Co se týče péče o mou kondici, mohl jsem užívat její soukromou tělocvičnu, naběhat kilometry na jejím běžeckém pásu. Když jsem chtěl změnit scenérii, mohl jsem se dívat na video. Když bylo zapotřebí, směl jsem jí skočit pro kosmetiku do salónu krásy  dva bloky od domu. Tři minuty tam a tři minuty zpátky. Tři minuty uvnitř salónu, nanejvýš čtyři. Celkově deset minut. Odměřeno na stopkách.

A tam pracuje Mirella. Není starší než já, ani bohatší, ani domýšlivá. Je to dívka, kterou bych měl v posteli, kdybych měl právo si vybrat. Nepotřeboval jsem nic víc než přidělené čtyři minuty, abych rozhodil sítě. Pořád jsem byl ve hře. Mirella se ráda chytla na návnadu, i když ji mátlo, co přijde později. Nenutil jsem ji ke schůzce. Dokonce jsem ji ani neřekl o číslo. Místo abych se motal ve frontě, zmizel jsem. Podivný zákazník.

Cestou zpátky jsem proklínal Vanessu. Její letní program. Plácala se kolem až do poledne. Směl jsem se plácat kolem ní. Ne příliš blízko ní. Nechtěla, abych se jí dotýkal v moři. Možná se bála, že ji utopím. Taky jsem se směl procházet po pláži. Za předpokladu, že nepůjdu moc daleko. Jakmile se vykoupala, protahovala se na lehátku. Musel jsem jí namazat vysoce ochranným krémem a pak se uchýlit na vedlejší lehátko. Ale nesměl jsem se jí vzdálit z dohledu. Ani se jí vnucovat do myšlenek. Nesnášela, kdyby se se mnou měla podělit třeba o sebemenší myšlenku. Opékala je na slunci do pozdního odpoledne. Pak jsme se vrátili do vily. Osprchovala se a lehla si do svého pokoje. Většinou jsem v něm byl vítán.

Dnes slavím své první výročí. Třicet dnů, co jsem potkal Mirellu. Osm návštěv v salónu krásy. Stejný počet čtyř minut uvnitř. Dívka sdílí mé city. Chápe, proč se nemotám ve frontě. Spočítala své úspory. Nemá nic, čím by se mohla podílet na obživě. Je praktická. Chytřejší než já. Mnohem chytřejší. Měla  plán. Musela mi ho třikrát zopakovat. Nedovolila mi, abych si dělal poznámky. Jedině pokud bych byl ochoten je spolknout. Raději jsem zvolil pamětní rozcvičku. Nevedl jsem si příliš špatně. Vypadala spokojená. Pak mi zabalila pleťovou vodu a obrátila se na dalšího zákazníka. Od té doby uplynulo padesát hodin. Celých padesát hodin. Pořád ještě nemůžu odpočívat.

Vanessa se každou chvíli zvedne z lehátka. Nejdřív nic nepochopí. Bude zmatená. Půjde zpátky do své vily, do sprchy a otočí kohoutek. Vykřikne. Voda jí potrhá kůži. Očistí zároveň všechny stopy po mně a po nízkoochranné pleťové vodě od Mirelly, s nejnižším možným stupněm ochrany. Pomůžu jí položit si tvář na postel. Zavolám záchranku. Poběžím do koupelny, vyleju pleťovou vodu od Mirelly do odpadu, vypláchnu lahvičku a naplním ji starou pleťovou vodou. Budu hlídat množství. Mirella byla neústupná. Jestliže bude Vanessa žalovat výrobce kosmetiky, množství samo o sobě bude stačit, aby její žádost hodili do koše. Možná aby ji poslali do blázince. Všechno překontroluju, než odejdu. Nesmím zapomenout šampaňské. Mirella by byla schopná mě pro ně poslat zpátky.

Z angličtiny přeložila Ivana Bozděchová