Per Olov Enquist: Druhé dějství

1.
Oslo

Oslo je napadené město.

Nakládají se norské zlaté rezervy, šestadvacet nákladních aut. Mezitím se na naftovém moři potápí hořící loď Blücher, v Oslu je vyhlášen letecký poplach a na letišti Fornebu pěkně spořádaně přistává jedno německé letadlo za druhým, systematicky vysazují německé jednotky, které brzy ovládnou město.

Dokumentární snímky: armáda vstupující do města. Němci
pochodují po ulici Karla Johana. Mlčící diváci.
Zvláštní vlak s králem a vládou. Král běží ve sněhu kdesi
poblíž Elverumu.
Rozhodnutí, že Norové budou klást odpor.

2.
Vernisáž

Marie je dosud ušpiněná a má zablácený kožich, ale je jí to jedno. Sedne si v místnosti, kde se měla konat vernisáž Toreho výstavy, na zem. Rukama si objímá kolena.
Tore sundává své obrazy. Staví je do rohu. Pracuje pomalu, ale systematicky.
Vernisáž skončila, dřív než začala. V místnosti jsou jen oni dva.
- Stejně by mě kritici strhali, odtuší Tore. Žádná odpověď.
- Co myslíš, že chce udělat? zeptá se jí potom. Žádná odpověď.
- Možná že bych se měl spíš zeptat, co chceš dělat ty.

3.
Zasedání vlády 1

Král na zasedání vlády; vyšší lidová škola v Elverumu.
Osm osob, jeden člověk pláče. Král přečte prohlášení, že začne boj.
Bomby na sněhu.

4.

Zasedání vlády 2

Pokoj hotelu Continental. Quisling je nachlazený a má horečku, ale je připravený.
Je 9. dubna 19.32.
Quisling přečte prohlášení, že se postavil do čela vlády sestávající z osmi ministrů.

5.
Přítel

Rozhlasový přijímač: král, sehnutý, poslouchá Quislingovo poselství.
- Ta svině, poznamená. Byl to jeden z mých nejlepších přátel. A navíc měl nadáni, Když se s Nansenem vrátili z Ruska, myslel jsem si, že se z nich stanou noví velikáni Norska. Ta svině.
Teď nám zbyl už jen jeden opravdický norský velikán, podotkne ministr.
- Cože?
- Hamsun. Kdyby mu bylo o čtyřicet let méně, mohli bychom náš odpor postavit na lidech jako on.
- Je senilní. A nenávidí Anglii.
- Odpor. Máme nějakou šanci? zeptá se jeden z bývalých teď už asi sesazených ministrů.
- Ne, odpoví král. Ale můžeme zachránit duši Norska.

6.
Nástup

Náměstí malého městečka Grimstad.
Stojí tam těžký nákladní automobil, korba se zvolna zaplňuje norskými dobrovolníky. Jsou to mladí chlapci. Každý má po pušce, jsou dost bledí.

Knut a Marie v hloučku diváků. Nikdo nekřičí hurá,
- Kam jedou? zavolá Knut jako obvykle příliš nahlas a zmateně a rozzuřeně bouchá holí o zem.
- Do Setesdalu. V Kristiansandu se vylodili Němci, Korba je teď už plná.
- Kam s tou puškou? zavolá na posledního, který vyleze na auto, a chlapec se obrátí, vrhne na něj překvapený pohled pak se mu ve tváři mihne úsměv. Řekne:
- Vy jste Hamsun i Četl jsem vaše knihy!!! Budeme je bránit před těmi zatracenými Němčoury!!! I vás!!
- Mě ???
-  Duši Norska!!! Říkal to král! To vy…!
Odjezd. Knut se obrátí a odchází, osamocený, dosud
bouchá holí, Marie za ním, netroufá si ho dohonit.
Vypadá jako chaplinovská postavička. Kráčí po prašnaté silnici, bouchá a bouchá holí.
Mumlá si. Mumlá si stále hlasitěji.
Nakonec jsou to slova.
"Norové. Norové! Norové!!!"

7.
Zahodit pušku

Celou dobu je slyšet Knutův hlas.
Nejprve je ho slyšet, když píše, velkými písmeny, rukou.
Odsunul pasiáns stranou.
Marie sedí mlčky na židli na druhé straně pokoje.

Potom novinový článek. Nadpis.

Potom poslední boje, fotografie Narviku, fotografie zajatých norských bojovníků za svobodu, skládají zbraně na hromadu.
Brzy stabilizovaná situace.

"NOROVÉ!

Když Angličané vtrhli do Jossingfjordu a porušili naši suverenitu, nic jste neudělali. Když potom kladli podél našeho pobřeží miny, aby zatáhli válku na norskou půdu, neudělali jste zase nic.

Ale když Němci obsadili Norsko a zabránili tomu, aby se k nám válka dostala - tehdy jste něco udělali: spřáhli jste se s naším králem, který utekl, a jeho soukromou vládou a
zmobilizovali jste se.

Nemá smysl, abyste tu stáli každý se svou puškou a zuřili proti Němcům, dnes nebo zítra budete rozhodně zastřeleni.

Anglie vám pomoci nemůže, až na několik nepočetných oddílů, které se potloukají po venkově a žebrají o jídlo.

NOROVÉ! Zahoďte tu pušku a vraťte se domů. Němci bojují za nás všechny a chtějí nyní skoncovat s tím, jak Anglie nás a všechny neutrální země tyranizuje."

8.
Kouzelná flétna

Oslo. Nakladatelství Gyldendal. Němci ho Testě nepřevzali.
Stůl. Hamsunův provokativní článek umístili tak, aby na něj bylo dobře vidět, Harald Gríeg, je neoholený, zdá se, že už dlouho nespal.

Grieg článek slyšel. Beze slova poslouchá komentář nakladatelského redaktora, který ho četl „
- Za normálních okolností bych se pozvracel- Ale..,
- V každém případě je to nad slunce jasnější. Hamsun vyzývá norské vojáky, aby složili zbraně a dezertovali z probíhajícího boje za zákonnou vládu státu, proti nezákonné okupační mocnosti.
Žádná odpověď.
- Tady nejsou možné žádné vytáčky. Takový čin měl vždycky a všude za následek nejpřísnější trest.
Žádná odpověď.   
- Knut Hamsun vlastizrádce.   
A Harald Grieg skryje hlavu v rukou, a pláče.
- Představte si, že nacismus má k dispozici takovou kouzelnou flétnu. S tak podivuhodným tónem. Tak podivuhodným, že…
- Ano?
-  ... že si nemůžeme dovolit ji zahodit.
Jeho přítel na něj vrhne bezúsměvný pohled,
- Ale ano. Budeme muset.

9.
Pes

Hamsun prochází městečkem se synem Arildem po svém boku. Arild má po boku psa. Němečtí vojáci na stráži. Civilní obyvatelstvo je v klidu.
Ale všichni se na ně i dívají. Všichni uhýbají. Pak někdo zakřičí:
- Němcofil !!! Zrádce!
Arild řekne:
- Tatí, půjdeme domů.
- Ne!!!

10.
Recepce

Svití slunce a zahrada Norholmu je krásnější než kdy jindy, vyšší důstojníci sedí na schodech, zatímco vojáci se procházejí po zahradě a konverzují.
Tak hezká konverzační nálada.
Marie je krásnější než kdy jindy, je jí 58 let, ale je krásná, jako by jí bylo třicet. Má na sobě norský národní kroj. V ruce drží sklenku s vínem.
I ona konverzuje.
- Má čtení bude organizovat Nordísche Gesellschaft v Lübecku a ... Lohse...
- Hinrich Lohse? Hinrich... ten Lotyš?
-  ...ano, objedu… 42 měst... většinou v divadlech...
asi většinou pro ženy, ale budu mluvit i k vojákům…
- ...číst?
-  Číst, řekne rychle, spíš přednášet… Vůdce si myslí, že je důležité poskytnout určitou  morální podporu…" těmto německým ženám, jejichž vznešená obětavost učinila z každé německé matky a manželky hrdinku"... panebože, já ale vypadám egocentricky, když cituji sama sebe... ano... ano, psala jsem do... a budu číst z Matky země a…
-  …a pozdrav?, pozdrav od Knuta Hamsuna!
-  …samozřejmě., chtěla jsem každý večer zakončit...
-  …přáním německého vítězství nad…
-  …ano. Ano.
-  A on sám předčítat nechce? Hlasitý zvonivý smích.
-  Knut neumí německy!i l Představte si to!
Nejgermanofilstějsi nositel Nobelovy ceny a génius na světě neumí vůbec německy!!!
-  Ale kdyby se tam chtěl aspoň…ukázat...
Marie velmi zřetelně.
-  Je příliš unavený. Nechává na mě, abych byla jeho hlasem.
Uchichtne se.
-  A brzy bude tak hluchý, že budu i jeho jediným uchem!!!
Kupodivu se tomu nezasměji. Je příliš neuctivá? Rychle dodá:
-  Nesu na svých bedrech těžké břemeno. Ale unesu je. Vítězná nálada, víno, Norsko, jak je nejkrásnější. Je fantastické léto roku 1940 a Marie začala hrát svou roli.