Pavel Řezníček: Alexandr v tramvaji - VILMA
03. prosince 2007 03:40
Panství Overstolz je rozlehlé, takže se občas musí vylévat džbery. Semtam se s vaničkou vyleje i dítě, tzn., že z panství vylili džberem nějakého člověka, který pak padl do soukolí obrovských kapesních hodinek pohozených na skále. Soukolí nešťastníka vždy rozdrtilo na kusy vteřin a minut a ty pak pluly krajem, aby tvořily čas. „Čas z nešťastníků," povzdechla si Vilma. „Kdyby všechno bylo z nešťastníků, nemohla bych z huby vyrazit ani dech. Je to jako kdyby čas byl z mýdlových bublin."
Mladý muž s udivenou tváří bubeníka kráčel po skalní pěšině. Před ním se v dálce rýsoval dřevěný kříž vysoký 4-5 m. „Ještě čtvrt hodiny a budu u cíle," zašeptal Heinz Lühne. Kráčel dál a rozhazoval při chůzi konfety. Kříž pojednou zmizel, jako kdyby někdo zasadil do diaprojektu nový diapozitiv. Místo kříže se objevil obrovský samovar z masa. Navíc měl bílou chlupatou čepici. Vilma v okně zámku strnula. Heinz Lühne zbledl. Cítil jak v náprsní tašce se začaly mezi sebou rvát drobné mince. Z hodinek na jeho zápěstí vykoukla velká ručička a krkla. Lühne si hodinky mechanicky zasunul do náprsní kapsy a tašku si připnul na zápěstí.
Příroda kolem byla - nebojím se toho slova - nádherná! Borovice se klátily hrdě v poledním větříku a na skalách, kterým vládly, rozhostil se klid. Bylo poledne. Z vesnice pod skalou se nesl tichý zpěv a tráva byla zelená jako nikdy před tím. U dohasínajícího ohně spalo schoulené děvče.
Heinz Lühne poklekl a modlil se. Květy na louce mírným kolébáním ve větříku modlily se s ním.
Samovar na obzoru zmizel a objevil se opět vysoký dřevěný kříž.
Heinz Lühne si znatelně oddechl. Vilma v okně zámku upustila kapesniček. Heinz Lühne si odepjal náprsní tašku ze zápěstí a zasunul ji do saka. Vyňal z kapsy hodinky a připnul si je na zápěstí. Cesta do skal se stávala strmější a strmější. Děvče u ohně se probudilo a udiveně pohlédlo na Heinze Lühneho. Tichý zpěv ve vesnici dozněl a ozvalo se opět bušení cepů. Klid opustil toto bohem zapomenuté místo a nastěhoval se do oázy vesnického hřbitova. Kalným zrakem tu hleděly z náhrobních desek oválné fotografie pekařů (jeden ještě ve spěchu dohryzával housku), ševců, kovářů, kolářů, bednářů a císařského rady Prügelsacka, který z tohoto kraje pocházel. U potoka pilo ze dlaní děvče, které ještě před chvílí spalo u ohně. Heinz Lühne na ni udiveně pohlédl. Mraky na obloze se rozprchly a borovice na skále se ještě hrději začaly klátit.
Kříž na obzoru náhle zmizel. Místo něho se objevila dvoumetrová dýmka nacpaná tabákem. Čekala na někoho, kdo ji vykouří, nebo čekala na řezníka? Heinz Lühne zatnul prsty do kapsy saka a v duchu tiše vyhrožoval pekaři z fotografie na náhrobní desce. Chroupání housky ze hřbitova se stávalo naléhavější a naléhavější. Vilma v okně si zapálila cigaretu. Heinz Lühne přerývaně dýchal a stoupal stále nahoru. Opět si připnul tašku na zápěstí a hodinky strčil do náprsní kapsy.
Dýmka na obzoru zmizela. Ve vesnici na chvíli ustalo bušení cepů. I pekař z fotografie na náhrobní desce přestal hryzat housku. Děvče, které pilo ze dlaní u potoka, spalo opět u ohně.
Vysoký dřevěný kříž znovu vládl obzoru. Heinz Lühne probudil děvče u ohně a poručil jí, aby pila ze dlaní u potoka. Kříž na obzoru povyrostl o l m do výšky a l m do šířky. Vilma v okně zámku si zapálila druhou cigaretu. Kříž na obzoru povyrostl opět o l metr do výšky, zato jeho ramena se o l metr smrštila. Děvče u potoka odmítalo už pít vodu z dlaní: Heinz Lühne unaveně pokrčil rameny. Děvče uhasilo oheň a odcházelo pomalým krokem do vesnice. Kříž na obzoru opět povyrostl do výšky a jeho ramena se smrštila, takže na obzoru vyrážela vzhůru přímka, která neměla s křížem nic společného. Vilma v okně zámku střídavě bledla a červenala. Přímka na obzoru zmizela a místo ní se objevil čtyřmetrový chomáč zkrvavené vaty. Byl vysoký čtyři metry, široký čtyři metry a dlouhý čtyři metry. Byl zkrvavený a tvářil se velmi důležitě.
Heinz Lühne odepnul ze zápěstí náprsní tašku, z náprsní kapsy vyňal hodinky, oboje odhodil a dal se na útěk.
Děvče, které spalo předtím u ohně, potom pilo u potoka vodu ze dlaní, úžasem zkoprnělo. Pohled na prchajícího Heinze Lühneho byl víc než podivný. Při útěku mu nejdříve odpadla jeho ruka, pak druhá, potom se mu utrhly obě nohy, trup... a vzduchem pak pádila sama hlava. Děvče, které se jmenovalo Xena, tiše štkalo.
Obrovský chomáč zkrvavené vaty na obzoru zmizel. Zmizela i hlava Heinze Lühneho. Nad obzorem opět panoval 4-5metrový vysoký dřevěný kříž. Na něm se zmítalo už složené tělo Heinze Lühneho.
Vilma v okně zámku si zapálila další cigaretu a šla prostírat.