Paulo Teixeira: Děti

Jsou to děti, co by se byly nerady narodily.
Bruslí na ledě až kamsi dozadu k lesu
a pohledem přivolávači zázrak, snad
čísi tvář v přísvitu kaváren. Každý prst
je amulet, aby je chránil v novoluní

nebo za vyzvánění zvonů na poplach.
Osamělé, staré jak hodiny na kvadrantu.
Jakousi jinou moc prozrazují v hlase,
nelze ji vidět, jen tušit skrze stín a strach,
když navečer jim město strne v objetí.