Papoušek na moři

Po ztroskotání jisté lodi
na moři zůstal papoušek.
Na prkně pluje, dokud znova
nespustí své hry oceán.
Zatím si slova přebírá,
tak jako hedvábné své peří.
Vypustí, zase polapí,
kousne a znova povyhodí.
Zpívá si píseň o mulatce,
anebo náhle zahalasí
docela na vrcholu vlny,
že chudinku jen vodka spasí.
A dívá se tak povýšeně
po rozvlněné vodní pláni,
až srdce dojímá ta pých
všech tvorů bezmocných a slabých.
Souhlasně kývá, breptá:
No ovšem, přitom ale,
jenomže, sotva, zdali,
naprosto, a pak navíc...
Na kluzkém prkýnku
sedí a prozpěvuje,
že Brazílii, lásku
ve žlutých spárech svírá.
Ospalým očkem šilhá,
chce moře podfouknout:
God damn! Do jisté míry
a přísně řečeno...
Vlny jsou temnější a vyšší,
oceán drsnější je k noci.
On ukryje si hlavu v peří
a spí jak důvěřivé dítě
a na kosmatém oceánu
se ve tmě rozplyne a ztratí
chomáček zelený a modrý,
chomáček nachový a zlatý.