Orhan Pamuk: Nový život

Jednoho dne jsem si přečetl knihu a celý můj život se změnil. Již na prvních stránkách jsem natolik pocítil její sílu, že jsem měl dojem, jako by mé tělo někam padalo a vzdalovalo se od stolu a židle, kde jsem seděl. Přesto jsem celým svým bytím a vším byl mnohem víc než obvykle u svého stolu, na své židli a celkový účinek té knihy se neprojevil jen na mé duši, ale na všem, co jsem kdy udělal. Ten účinek byl natolik silný, že jsem cítil, jak se ke mně z přečtených stránek rozlévá světlo. Světlo, které zcela otupovalo moji mysl, ale zároveň ji rozjasňovalo. Věřil jsem, že tímto světlem znovu vytvořím sám sebe. Tušil jsem však, že tohle světlo mě svede z cesty. Cítil jsem, že v tomhle světle blíže poznám stíny života. Seděl jsem u stolu, což jsem vnímal jen koutkem mysli, obracel stránky a četl nová a nová slova, zatímco můj život se měnil. Po chvilce jsem si připadal tak bezmocný a nepřipravený na věci, které měly nastat, že jsem bezděčně odvrátil hlavu od stránek, jako bych se chtěl chránit před sílou, která se z knihy vylévala. S obavami jsem pozoroval, jak se svět v mém okolí od základů mění, ale byl jsem uchvácen samotou, již jsem doposud nepocítil. Ocitl jsem se v zemi, jejíž jazyk, zvyky ani místopis jsem neznal.

Bezmocnost způsobená pocitem osamění mě ke knize ještě víc připoutala. Tahle kniha mi měla naznačit cestu, kterou se bude ubírat můj život, to, co uvidím, čemu uvěřím, měla mi ukázat věci, které vykonám v zemi, do jejíhož nitra jsem se propadal. Jak sem obracel stránku za stránkou, začal jsem tu knihu číst jako průvodce po zemi, jež mi připadala zdivočelá a cizí. Pomoz mi, ozývalo se z mého nitra. Pomoz mi najít nový život bez nesnází a ran osudu. Věděl jsem, že tento život je tvořen slovy onoho průvodce. Najednu stranu, jakjsem četl slovo za slovem, jsem se snažil najít svoji cestu. Na druhou stranu jsem s nadšením dával vzniknout mnoha výplodům fantazie, které mě z té cesty měly svést.

Během celé té doby ležela kniha na stole, a jak mi tak zářila, do obličeje, vypadala jako něco důvěrně známého, podobného ostatním věcem v mém pokoji. S nadšením a radostí jsem cítil, jak se přede mnou otevírá nový život, existence nového světa: kniha, co měla takovým způsobem změnit můj život, byla vlastně naprosto běžná a obyčejná věc. A zatímco můj rozum se pomalu otevíral zázrakům a obavám z nového světa, který mi slibovala slova, znovu jsem přemýšlel o náhodě, jež mě ke knize přivedla. Ale byl to jen povrchní sen, co nešel nikterak do hloubky. Nový svět, jenž přede mnou kniha otvírala, mi byl natolik cizí, natolik zvláštní a překvapující, že jsem měl nutkání pocítit něco současného, aby mě ten nový svět zcela nepohřbil. Čím dál víc se totiž ve mně rozprostíral strach, že kdybych zvedl hlavu od knihy a rozhlédl se po pokoji, podíval se na skříň, postel nebo vyhlédl z okna, už nenajdu ten svět, jenž jsem tu zanechal.

Minuta následovala za minutou, stránka za stránkou, v dálce projížděly vlaky. Slyšel jsem matku odcházet z domu, slyšel jsem, jak se vrátila. Slyšel jsem obvyklý ruch města, zvonění prodavače jogurtů, který prošel kolem dveří, motor auta. Známé zvuky, které mi najednou zněly tak cize. Měl jsem dojem, že se venku rozpršelo, ale zaslechl jsem děvčata skákající přes švihadlo. Myslel jsem, že se vyjasnilo, když tu déšť zabubnoval na mé okno. Přečetl jsem následující stránku, pak ještě další a další. Viděl jsem světlo, které pronikalo přes práh onoho světa. Viděl jsem vše, dosud známé i neznámé, viděl jsem vlastní život, cestu, po níž se můj život měl vydat. Jakjsem pomalu obracel stránky, ten svět, o jehož tenči jsem dosud nevěděl, o němž jsem nepřevslel a jemuž jsem nerozuměl, začal pronikat do mé duše a zůstával tam. Spousta důvěrně známých věcí se měnila v bezvýznamné maličkosti, naopak neznámé věci vystupovaly z utajených skrýší a dávaly o sobě vědět. Jak jsem tak četl, nemohl bych odpovědět, co jsou zač, protože jsem tušil, že se vydávám na složitou cestu bez návratu. Měl jsem pocit, že se můj zájem a nadšení pro věci, které jsem zanechával za sebou, pomalu ztrácí. Naopak jsem natolik pocítil vzrušení a nadšení z nového života, který se přede mnou otevíral, že mi všechno existující připadalo velmi důležité. A jak jsem tak byl prostoupen nadšením a zvědavostí a pohupoval nohama, hojnost, pestrost a složitost toho, co se mohlo přihodit, se v mém nitru začalo měnit v něco, co mě děsilo.

Orhan Pamuk: Nový život (vydalo Fra v roce 2007)

z tureckého originálu přeložila Petra Prahlová