Natan Zach: Epidemie spavé nemoci

Spavá nemoc propukla letos znenadání.
Moše seděl u domovních dveří, slepě po svém zvyku,
a náladu si vylepšoval pitím.
Moucha tse-tse vyhnala všechny z domovů,
spravedlivé i nečisté. Lidé usnuli, kde právě stáli,
někteří ještě stihli koupit noviny, hlasovat pro kandidáta
nebo ulehnout se ženou, samé nutné věci, dřív než
na ně padl spánek. Zvoník
začal rozeznívat zvon a náhle zachrápal. Chlapec ještě stačil
vykřiknout: Maminko, je mi zima, a na to zmrzl. Jen optimistická
kočka
čekala stále u díry, v níž dávno usnula myš.
Kolo osudu se točí, řekl poslední astrolog, který dosud bděl,
já vidím deset ran, všechno se opakuje. To řekl
a usnul také on, jako by jeho práce skončila. Neměl čas
složit jediný krásný verš jako Šalomoun.

Jen jedna žena, čarodějka či víla, která se zmýlila v čase,
seděla u stavu a tkala, po zvyku čarodějek, pavučí,
pavoučí sítě a pavučiny spánku a pavučiny snů
a jiné. Každému jeho sítě, pavučiny života,
a broukala si starodávný zpěv, píseň pavučin,
které jen čarodějky dovedou někdy tkát.

Podobná ale nezní na světě, neboť je to Píseň písní.