Natan Zach: Básně

Okamžik

Jen okamžik ticho, prosím. Velmi prosím. Já
chtěl bych něco říci. On tu šel
a prošel kolem mne. Mohl jsem se dotknout lemu
jeho pláště. Nedotkl jsem se. Kdo mohl
vědět, co já jsem nevěděl.

Písek mu přilnul na šaty. V jeho vousu
se zachytily snítky. Zřejmě spal
předešlé noci na slámě. Kdo jen mohl
vědět, že hned příští noci bude
dutý jako pták, těžký jako kámen.

Já vědět nemohl. A zahanbit ho nechci.
Někdy cítím, jak vstává ve spánku,
ovládaný měsícem jako moře, míjí mě a říká mi
„můj synu".
Můj synu. Tak dalece jsi se mnou - to jsem nevěděl.



Když Bůh řekl poprvé

Když Bůh řekl poprvé Budiž světlo,
mínil tím, že nebude temna pro Něho.
Nemyslel v tom okamžiku vůbec na nebe,
ale stromy už začaly sát vodu do sebe
a ptáci dostali vzduch a tělo.
Tehdy zavanul první vítr našemu Pánu do očí
a On jej uviděl z trůnu svého oblačného
a řekl si, že je to dobré. Nemyslel tehdy
na lidi, lidi, kterých má být mnoho.
Oni však sami už mysleli na sebe bez fíkových listů
a v srdci jim začaly vznikat záměry konání bolestného.
Když náš Pán poprvé pomyslel na noc,
nemyslel na spánek.
Tak, ano, tak budu šťastný, řekl si dobrý Bůh.
Ale jich už bylo mnoho.


Talita Kumi - dívenko, vstaň

Talita kumi - vstaň, dívko, prosím.
Jsi bytost inteligentní, tak vstaň.
Snad jsem pochybil. Zcela jisté jsem slepý byl.
Dlouhý čas zatím přešel. Vstaň,
vždyť to jsem neměl v úmyslu. Nu, snad,
já přiznávám to, ale vstaň,
dívenko, vstaň.

Eli, lama zevaktani - to znamená
„proč jsi mě opustil". Můj Bože, k čemu
jsi mi to učinil - to znamená „proč".
Proč jsi mě nezadržel - a to znamená
„voda", jež znamená „vítr".

Měl jsem jen dobré úmysly. Viděl jsem ji usmívat se.
Domníval jsem se, že láska nepřidá
už k jejímu údělu víc, než může přidat
na účet můj. Já netušil, jak mnoho jsem hřešil
žádáním nicotností, Tvůrce můj. Učiň mé nicotou, Pane můj.
Nevěděl jsem, jak malým, prázdným učiníš mě, Pane můj,
v mém hladovění. Dívenko, vstaň.