Nad básněmi Avrahama Ben Ytzhaka

po sedmerých cestách, jedna luna, jeden jed,
po sedmerých cestách odcházíme,
ve vzdušném tlumoku, ve větrné lodi,
v modravém hvozdu hned zabloudíme,
na naší pouti, ve strachu, v němém tajemství,
do sedmerých stran putujem.

den dni popelavé slunce odkazuje
noc další noci si zas naříká
bez jediného slova zítra zemřeme.
v den pochodu pak stanem přede dveřmi
konečně blízko, jestli srdce zajásá.

den dni zářící slunce přenechává,
noc v další noc zas hvězdy přelévá,
šťastni, kdo sejí a kdo víc nesklízejí,
vědí, že jejich srdce volá na poušti,
na jejich rtech jim jen mlčení rozkvétá.
po sedmerých cestách odcházíme
a jednou jedinou jdem zpět.



Přeložila Pavla Lidmilová