Michel Deguy: Próza

Chybíš mi sice jenže teď

Ne víc než ti, pro mě skoro neznámí

Jež vymýšlím, rozrývám na tvých tvářích

Zemi bohatou kdys na světy

(Kdy co král to ostrov který vedl si

Podle výše svého jmění (prášku

z ptáčků, manganu a salamandrů)

Co spájeli ztroskotanci na březích)

Teď sice chybíš mi jenže

Jako ti mně málo známí

Jejichž spěch představuji si tvou tváří

Zuby tvé předhodil jsem snění

A s tebou jednal jenom přes rameno

(Jsou totiž vestálky, jež navracejí k Pacifiku

Z  vod jeho se kouří, Věřící jsou už pryč

A oceán pění se jak mongol na polštářích loží

Klubíčka mršin a chlupy v škarpě solné

Slon rouhá se Poseidónu)

Nechybíš mi víc než ti

Které znám tak málo

Orfeem stal ses A já odhodil

Tvou nepřítomnost rozčtvrcenou do úvalů

Tys změnil mě v hostitele A já vím

Nebo vymýšlím 

báseň ze sbírky Figurations (Gallimard, Paříž, 1969)

z francouzštiny přeložil Denis Molčanov