Margaret Atwoodová: Lišejník sobí na žule

Je to malý jazyk,
menší než galština;
když máte holínky,
skoro ho nevidíte.

Suché, sežehnuté nářečí
s mnoha slovy pro držení se,
a s šedivými větvemi
jako na starém stromě, křehkými a bezlistými.

V dešti jsou jak kožené,
pak kluzké jako guma.
Vystrkují svoje malé tlamičky
na stoncích, kulaté, s červenými rtíky,

každá vyslovuje stejné slůvko,
o,o,o, jako vypoulené
oči střevlí potočních.
Tisíce spór, slov

pronikají do trhlin,
postupují nenápadně do
těžkého je balvanu,
trhají skálu.


Přeložila Zuzana Mayerová